230 C 134/2025-35 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky, a to jistiny úvěru ve výši 90 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 166 327,33 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč; dále pak zákonného úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 262 327,33 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 7.5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 90 000 Kč. Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně poskytnutý úvěr nevrátila, je v prodlení s úhradou 12 po sobě jdoucích splátek. Ohledně procesu uzavírání úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že k jejímu uzavření došlo prostřednictvím internetové domény žalobkyně (www.nazivnost.cz). Při uzavírání smlouvy o úvěru měla žalobkyně k dispozici kopii občanského průkazu žalované.2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že uzavření smlouvy mezi účastnicemi nerozporuje, do prodlení se dostala v důsledku složité finanční a rodinné situace. Požádala o možnost uhradit dlužnou částku po splátkách. Tvrdila, že poslední splátku uhradila 8.2.2025.3. Žalobkyně i žalovaná se z jednání u soudu nařízeného na 22.9.2025 omluvily, o odročení nežádaly. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).4. Žalobkyně k důkazu předložila listinu nazvanou smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, datovanou 7.5.2024, která však byla podepsána pouze žalobkyní a opatřená na místě předvídaném pro podpis žalovaného číselným SMS verifikačním kódem , Anonymizováno, . Z ní bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr navýšený o poplatek z úvěru ve výši 0,7% denně vrátit ve 12 splátkách po 21 360,62 Kč měsíčně.5. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 27.8.2025 bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované, která je jeho jediným disponentem. Z potvrzení o provedené platbě z platební brány ThePay předložené žalobkyní bylo zjištěno, že na tento účet žalobkyně odeslal dne 7.5.2024 částku 90 000 Kč.6. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně takovouto kopií disponuje.7. Z předžalobní výzvy ze dne 28.6.2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby o žalovanou částku upomenula.8. Žalovaná ve věci tvrdila, že žalobkyni částečně svůj dluh hradila, netvrdila však, jaká konkrétní částka byla žalobkyni na úvěr uhrazena a nebyly navrženy důkazy k prokázání tvrzení o částečné úhradě dluhu. Soud měl v úmyslu žalovanou při jednání o její procesní povinnosti tvrzení a důkazní poučit, žalovaná se však jednání nezúčastnila (její vyjádření datované 21.9.2025 pak soud měl k dispozici v řádu desítek minut před samotným jednáním). Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).9. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá zejména z předložené listiny smlouvy o úvěru včetně dokumentů dokládajících kontraktační proces a z prokazatelného připsání finančních prostředků na účet žalované.14. Soud se dále jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru stran výše sjednaných úroků, resp. odměna za poskytnutí úvěru ve smlouvě označenou jako poplatek za poskytnutí úvěru, ve výši 0,7% denně za každý den poskytnutí úvěru a dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu nemravnou.15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny, přičemž občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Nemohou být přitom žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V situaci, kdy soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně, přičemž dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, byl odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné.16. Na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 navázal jeho rozsudek ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, v němž Nejvyšší soud dodal, že občanský zákoník nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz mezi fyzickými osobami. Soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 obč. zák. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem. Určitým vodítkem zde může být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními ústavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně citovaný rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).17. V daném případě byla smlouva uzavřena mezi podnikajícími osobami, nikoliv mezi fyzickými osobami, a to na dobu 12 měsíců. Nejednalo se tak o krátkodobý závazek, který by mohl být vyvažován vyšší úrokovou sazbou. Ve smlouvě o úvěru přitom byla sjednána úroková sazba ve výši 255 % (!) ročně. K posouzení výše úroku a jeho souladu s dobrými mravy je pak potřeba vedle nominální výše úroku posoudit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018).18. Dle zprávy České národní banky o měnové statistice v prvním čtvrtletí roku 2024 (dostupné na https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/statistika/.galleries/menova_bankovni_stat/menova_stat_publ/2024/menstat_2024-03_CZ.pdf) bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby úvěru podnikajícím subjektům činila v lednu 2024 8,8% ročně. Sjednaná výše úroku v projednávaném případě byla sjednána ve výši 29násobku. Samotný obsah úvěrové smlouvy (výše úroku tak považuje soud za dostačující důvod pro závěr, že v dané věci je smlouva o úvěru v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z.). Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť ve smyslu § 576 a § 577 o. z. nelze předpokládat, že by smlouva byla ze strany žalobkyně uzavřena bez sjednání takto vysokých úroků, které představují úplatu za poskytnutí úvěru v rámci její podnikatelské činnosti, tedy že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.19. Uvedené soud konstatuje navzdory vědomí zásady, že na právní jednání je třeba spíš