230 C 182/2025-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 060 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně dne 7. 6. 2024 žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Před zavřením smlouvy právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se úvěr spolu s poplatkem zavázal splatit do 30 dnů. Pro případ prodlení žalovaného byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, poplatek za administraci a náklady spojené s upomínáním. Žalovaný úvěr nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhala dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 180 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatku za upomínky formou SMS zpráv a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatku za upomínky formou písemných zpráv ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 220 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 6. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které se společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal splatit do dne 7. 7. 2024 celkem částku 14 340 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 180 Kč a poplatku za úvěr ve výši 2 160 Kč. Pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením.4. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . dne 7. 6. 2024 převedla na bankovní účet ve vlastnictví žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 12 000 Kč.5. Z výzvy k uhrazení pohledávky bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně vyzvala.6. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 7. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky a současně ho vyzvala k úhradě dlužné částky do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Právně soud věc posoudil tak, že účastníci uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 6. 2024 částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit do 7. 7. 2024 celkem částku 14 340 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 180 Kč a poplatku za úvěr ve výši 2 160 Kč.13. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru, konkrétně ujednání o výši poplatku a úroku. O poplatku žalobkyně uvedla, že se jedná o poplatek za poskytnutí úvěru. Je zjevné, že podle svého obsahu je tento „poplatek“ úrokem, tedy civilním plodem peněz. Označování této platby za poplatek je pouze obcházením zákona, smysl smluvní úpravy je však, i s ohledem na charakter podnikání právní předchůdkyně žalobkyně, zřejmý.14. Z § 588 o. z. plyne, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z prostého výpočtu je patrné, že poplatek a úrok v souhrnné výši 2 340 Kč dosahuje roční sazby téměř 234 %, což dalece přesahuje ustálené závěry judikatury o tom, jaký úrok je ještě v souladu s dobrými mravy. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 36 % ročně (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Z těchto důvodů soud ujednání o poplatku a úroku v souhrnné výši 2 340 Kč podle § 588 o. z. posoudil jako neplatná, neboť se příčí dobrým mravům.15. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o poplatku a úroku od ostatního obsahu smlouvy, tedy otázkou, zda je neplatná jen tato část právního jednání, anebo smlouva jako celek (§ 576 o. z.). V daném případě má soud za to, že poskytnutí úvěru bez úroků neodpovídá vůli účastníků. Právní předchůdkyně žalobkyně byla obchodní společností, která úvěry poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Úrok jakožto úplata za poskytnutí úvěru byl tedy zdrojem jejího zisku. Jestliže by ve smlouvě nebyl sjednán, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Tato okolnost proto brání oddělitelnosti ujednání o poplatku a úroku od zbytku obsahu smlouvy o úvěru. Z toho důvodu soud neaplikoval § 576 o. z. a smlouvu shledal neplatnou jako celek.16. Protože však žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka podle § 1879 o. z. postoupena, o tuto částku bezdůvodně obohatil. Žalobě tedy bylo co do částky 12 000 Kč vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 8. 8. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 22. 7. 2025 s určením splatnosti. Počínaje dnem 8. 8. 2024 je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch stran je v zásadě stejný.