230 C 192/2025-68 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 125 025,18 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne 30.4.2024 úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,07 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách s konečnou splatností do 19.5.2028. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně www., Anonymizováno, .cz; žalovanému byla poskytnuta smluvní dokumentace včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žalovaný následně podepsal smlouvu včetně dodatku a související smluvní dokumentaci tak, že žalobkyni zaslal její na telefonní číslo , tel. číslo, SMS ve formátu jméno, příjmení s jedinečným číselným kódem znějící , Anonymizováno, , odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla právním předchůdcem žalobkyně za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti níže uvedeným způsobem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Tímto došlo ze strany žalovaného k učinění závazné nabídky na uzavření Smlouvy včetně Dodatku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací od žalovaného, z insolvenčního rejstříku, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný však podmínky smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, celý úvěr tak byl zesplatněn. Do data zesplatnění celého úvěru dne 25.8.2024 nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka dle jejího tvrzení postoupena, požadovala částku 125 025,18 Kč představující nesplacenou jistinu a úrok z úvěru kapitalizovaný částkou 25 025,18 Kč plynoucí za období od 30.4.2024 do 25.8.2024. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoliv byl právní zástupcem žalobkyně dne 4.3.2025 k tomu vyzván.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k ústnímu jednání u zdejšího soudu konanému dne 8.12.2025 se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30.4.2024 včetně Dodatku č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 49 měsíčních splátkách po 6 838 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 328 224 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 78,07 % ročně, RPSN činila 90,06 %. Smlouva byla uzavírána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.5. Z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že si účastníci mezi sebou sjednali proces uzavírání smlouvy, podmínky čerpání úvěru, předpoklady pro výpočet RPSN. V dodatku je rekapitulováno, jaké listiny žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy předložila včetně toho, že žalovaným byla podepsána nabídka, dodatek, příloha č. , hodnota, , formulář hodnocení, prohlášení o politické exponovanosti, souhlasy se zpracováním osobních údajů. Proces uzavírání smlouvy byl sjednán tak, že žalovaný na telefonní číslo , tel. číslo, předchůdkyně žalobkyně pošle SMS zprávu, ve které vyjádří svůj souhlas s dokumenty a která bude obsahovat jméno a příjmení klienta a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč.6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 20 081 Kč, jako své výdaje uvedl částku 9 181 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 4 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 4 621 Kč. Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 10 100 Kč měsíčně.7. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, , resp. z detailu plateb bylo zjištěno, že žalovanému je zasílán starobní důchod ve výši 20 081 Kč měsíčně.8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že finanční prostředky ve výši 100 000 Kč byly dne 30.4.2024 odeslány na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, . Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 4.11.2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4.3.2025 včetně podacího lístku prokazujícího jeho odeslání žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 159 871,49 Kč; současně byl upozorněn, že v případě, že své závazky neuhradí nejpozději do tří dnů od data odeslání tohoto oznámení, přistoupí žalobkyně k vymáhání svých pohledávek v soudním řízení.11. Provedeny byly všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu věci, další dokazování bylo nadbytečné. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 30.4.2024 uzavřela s žalovaným dohodu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 49 měsíčních splátkách po 6 838 Kč včetně smluveného úroku ve výši 78,07 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, ale následně se dostal do prodlení s úhradou splátek, na splátky úvěru nebylo uhrazeno ničeho. Zbývající dlužnou částku žalovaný nezaplatil, ačkoliv byl k tomu před podáním žaloby vyzván.12. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá zejména z předložené listiny smlouvy o úvěru včetně dokumentů dokládajících kontraktační proces a z prokazatelného připsání finančních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Této povinnosti žalobkyně dostála, když příjmy žalovaného ověřovala z jeho bankovního účtu a doloženou lustrací ve veřejných registrech nebyly zjištěny žádné negativní záznamy stran závazků žalovaného či jeho dosavadní platební morálky.17. Soud se dále jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru ve vztahu k výši sjednaného úroku z úvěru a dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu nemravnou.18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny, přičemž občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Nemohou být přitom žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V situaci, kdy soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně, přičemž dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, byl odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné