18 C 8/2026-120 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 22. 7. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 75,57 % ročně splácet v 48 splátkách po 3 326 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou č. , hodnota, , splatnou dne 17. 4. 2025, byl úvěr ke dni 22. 6. 2025 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 24. 6. 2025 do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 57 088,64 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, kterou žalobkyně požaduje v kapitalizované výši pouze od 24. 6. 2025 do data vyhotovení žaloby ve výši 13 587,42 Kč, úroku ve výši 75,57 % ročně z částky 48 753,55 Kč od 24. 6. 2025 do 16. 7. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 48 753,55 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 191 577,60 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z aktuální dlužné jistiny od 24. 6. 2025 do zaplacení.2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení týkající se procesu uzavření smlouvy se žalovaným i zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k věci vyjádřil písemným podáním, které bylo soudu doručeno dne 10. 4. 2026. K jednání dne 16. 4. 2026 se žalovaný nedostavil, byl omluven, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud za tohoto stavu jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Žalovaný v písemném vyjádření k věci zejména uvedl, že měl se žalobkyní podle jejího tvrzení uzavřít dne 22. 7. 2024 úvěrovou smlouvu na částku 50 000 Kč, kterou se zavázal splatit v 48 splátkách, přičemž nepopíral, že částka 50 000 Kč mu byla žalobkyní poskytnuta. Žalovaný popsal svou tíživou životní a finanční situaci, vyplývající zejména z pracovní neschopnosti, rodinných poměrů a postupného zadlužení, přičemž uvedl, že přes snahu není schopen své závazky řádně plnit. Obrátil se proto na neziskovou organizaci pro pomoc. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a tvrdil, že nejde o nárok ze smlouvy o úvěru, ale nanejvýš o vydání bezdůvodného obohacení, neboť smlouvu považoval za absolutně neplatnou. Namítal zejména neplatnost smlouvy uzavřené na dálku z důvodu absence řádného projevu vůle a elektronického podpisu, nepřiměřenost úrokové sazby a RPSN odporující dobrým mravům, jakož i neplatnost dalších smluvních ujednání včetně sankcí. Dále uvedl, že žalobkyně řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, když dostatečně nezjistila jeho skutečné příjmy a výdaje. Dále tvrdil, že smlouva je jako celek neplatná, a vztah mezi účastníky by proto měl být vypořádán podle pravidel o bezdůvodném obohacení, kdy by byl povinen vrátit pouze jistinu bez úroků a poplatků. Uvedl, že již uhradil část dlužné částky, a navrhl její zbytek splácet v přiměřených splátkách.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 7. 2024, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 75,57 % ročně v 48 splátkách po 3 326 Kč měsíčně, splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru, pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy , Anonymizováno, , a. s., bylo zjištěno, že dne 22. 7. 2024 byla částka 50 000 Kč vyplacena na bankovní účet žalovaného. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil pouze šest splátek po 3 326 Kč a dále několik drobných splátek, jejichž součet činí 826 Kč, celkem ke dni 17. 6. 2025 uhradil 20 782 Kč, žádné další platby již nejsou evidovány. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 1. 2026 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh uhradil jakoukoli další částku.5. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně uzavřenu další úvěrovou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.6. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru SOLUS ke dni 22. 7. 2024, v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 20. 7. 2024 bylo zjištěno, že podle stanovení bodů u jednotlivých sledovaných hodnot se žalovaný jeví jako klient s vyšším rizikem nesplácení úvěru, kdy je žádost o úvěr výrazněji limitována výší vyplacené částky, případně zamítána. Žalobkyně netvrdila konkrétní skutečnosti o příjmech a výdajích žalovaného, pouze byly doloženy výpisy z jeho běžného účtu za dobu 4 měsíců před poskytnutím úvěru. Z výpisů bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného se pohybovala ve výši kolem 30 000 Kč měsíčně, ale např. v květnu 2024 činila celková výše příchozích plateb 158 689 Kč a výše odchozích plateb 156 659 Kč, v červnu 2024 činila celková výše příchozích plateb 157 080 Kč a výše odchozích plateb 153 759 Kč. Žalovaný v obou uvedených měsících čerpal řadu úvěrů od různých poskytovatelů (např. , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, .), součet čerpaných částek se pohyboval v řádu desítek tisíc Kč za měsíc, přičemž příchozí částky byly obvykle obratem využívány k úhradě splátek jiných úvěrů, stejně jako podstatná část mzdy žalovaného.7. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí