207 C 10/2026-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 27 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč jdoucím od 15. 8. 2024 do zaplacení v roční výši 12,75 % s odůvodněním, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 11. 4. 2024 distančním způsobem na adrese www.rerum.cz. a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 40% měsíčně z jistiny do doby ukončení smlouvy, úrok by měl být splácen každý měsíc a měl by přirůstat k jistině. Protože žalovaná dlužné částky řádně nehradila, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 14. 8. 2024, podle žaloby je žalovaná povinna dluh vrátit i se zákonným úrokem z prodlení a dle smluvního ujednání zaplatit smluvní pokutu 6 450 Kč. Žalobkyně dále v žalobě připustila možnost, že její nárok by nemusel mít soud za prokázaný, pak požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Navrhla k tomu provést důkaz potvrzením o provedených transakcích z účtu žalobkyně a převod částek na účet žalované, tedy účet číslo , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Dalším nárokem uplatněným v žalobě byla částka 6 450 Kč, což odůvodnila žalobkyně nárokem na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně požadovala smluvní pokutu „pouze“ za dobu od zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy, tj. od 15. 8. 2024 do 19. 10. 2025.2. Vzhledem k nedostatečným žalobním tvrzením o tom, jaké částky zaplacené žalovanou byly postupně započítávány na úhradu úroků, poplatků, případně pokuty a na úhradu jistiny, vyzval soud žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce dne 9. 4. 2026 k doplnění tvrzení a důkazů. Zejména soud vyzval žalobkyni, aby písemně doplnila tvrzení o tom, jaké částky žalovaná celkem splatila, bez ohledu na to, na jaký účel byly započteny, soud zdůraznil, že jde o celkovou částku, kterou žalovaná splatila, výzvu soud doručil do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně 10. 4. 2026, jednání soud nařídil na 29. 4. 2026, oba účastníky řádně obeslal a jediné podání, které právní zástupkyně žalobkyně soudu zaslala, byla omluva k jednání a odkaz na již přiložené důkazy.3. K nařízenému jednání se nedostavila ani právní zástupkyně žalobkyně, ani žalovaná, nicméně podmínky pro jednání splněny byly, a proto soud provedl při jednání veškeré předložené listinné důkazy.4. Žalobkyně do spisu založila k prokázání svých žalobních tvrzení listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 30 000 Kč s úrokem z úvěru 40% měsíčně a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 5517,16% a způsobem splácení tak, že měsíčně se má splácet úrok, jistina má být splacena ke dni ukončení smlouvy, která je uzavřena na dobu neurčitou. Dále žalobkyně navrhla ověření platby 30 000 Kč na účet žalované dotazem na banku, která potvrdila, že jde o účet žalované jako jediné disponující osoby a že částka poukázána byla ve dvou platbách po 15 000 Kč ve dnech 10. 4. 2024 a 11. 4. 2024.5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 11. 4. 2024 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 11. 4. 2024 částku 15 000 Kč na č. účtu , č. účtu, (doklad o první platbě chybí, ale vyplývá z potvrzení banky), dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 30 000 Kč vrátit při ukončení smlouvy, do té doby splácet měsíční úrok 40% jistiny (480% ročně). Výzvou v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 11. 8. 2024 se lhůtou 3 dnů k zaplacení jistiny a úroku je prokázána splatnost úvěru, nikoli však tam požadovaná částka celkem 44 173 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 19. 10. 2025 požaduje žalobkyně již 52 346,13 Kč a náklady právního zastoupení 7 040 Kč.6. Jako možný důkaz byla předložena smlouva, o které žalobkyně tvrdila, že ji uzavřela se žalovanou, byť z důvodů níže uvedených ji mohl soud hodnotit pouze podpůrně, aby získal celkový přehled o poskytnutých částkách. Smlouva sama obsahuje ujednání o RPSN, o měsíčním úroku 40% - v přepočtu na rok by to bylo 480% (!). Zcela však chybělo tvrzení o tom, jaké částky byly vráceny, přímo v žalobě žalobkyně nezmiňuje částky zaplacené žalovanou a to, jak byly započítávány v rámci jednotlivé splátky na úhradu úroků, poplatků, jistiny, případně smluvních pokut, jistinu však tvrdí ve výši 15 000 Kč (oproti úvěru 30 000 Kč?), rozdíl nevysvětluje, současně žádá úrok 6 000 Kč a smluvní pokutu, ovšem z neupřesněného základu. Žalobkyně v žalobě zmiňuje možnost posoudit její nárok podle principu bezdůvodného obohacení, nicméně nepředkládá žádná tvrzení, která by umožnila zjistit výši bezdůvodného obohacení, tedy rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou splacenou.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.8. Žalobkyně přes opakovanou výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení a nebylo možno posoudit, zda, kdy a jaké částky žalovaná zaplatila a jak byly zohledněny vůči jistině. Pro neúčast žalobkyně nebylo možno žalobkyni poučit ve smyslu ustanovení § 118a zák. č. 99/1963 Sb. (dále „o.s.ř.“) včetně poučení o břemeni tvrzení a břemeni důkazním podle § 101, resp. §120 o.s.ř. nehledě na to, že žalobkyně zcela ignorovala písemnou výzvu soudu k potřebným doplněním.9. Podle § 101 odstavec 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení, žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.10. Podle § 101 odst. 2 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.11. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.12. Právní zástupkyně žalobkyně se sice před jednáním formálně omluvila, nicméně neuvedla žádný důležitý důvod pro odročení, pouze zmínila, že by jednání mělo být odročeno, pokud nebude možno žalobě plně vyhovět. Zároveň požádala soud, aby před konáním jednání byla právní zástupkyně žalobkyně vyzvána zejména k doplnění tvrzení a důkazů a byla jí poskytnuta přiměřená lhůta.13. Vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k naprostému ignorování výzev soudu zde nebyl žádný důvod žádosti o případné odročení vyhovět. Soud proto postupoval podle shora citovaného ustanovení § 101 o.s.ř. a podle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.14. Podle § 120 odstavec 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle § 120 odstavec 2 o.s.ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.15. Jak je vysvětleno výše, žalobkyně ani nedoplnila tvrzení, ani nenavrhla k doplněným tvrzením relevantní důkazy. Jediné zjištění, které bylo možno hod