209 C 25/2026-30 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 39 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 16. 4. 2025 spolu s úrokem 1 % denně z dlužné jistiny, tedy úroku ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, o úhradu byla upomínána, a to i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce odeslané dne 9. 12. 2025. Žalobkyně v žalobě popsala způsob uzavření smlouvy, zároveň v žalobě uvedla, že pokud by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud její nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V této souvislosti žalobkyně navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalované , právnická osoba, ., zda v březnu 2025 byla tvrzená platba z účtu žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, převedena, a zda byl uvedený účet účtem žalované.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené důkazy. Žalovaná se nedostavila, neomluvila se, k žalobě se nevyjádřila ani písemně, žádné důkazy nenavrhla ani do spisu nezaložila. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Dokazování provedl listinami, které založila žalobkyně a učinil navržený důkaz dotazem na banku.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 17. 3. 2025 převedla na účet žalované částku ve výši 30 000 Kč. Dne 9. 12. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 17. 3. 2025, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o úvěru , Anonymizováno, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s tvrzeným úrokem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené smlouvy, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí její projevu vůle.4. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.6. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě.9. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované na její účet celkem částku 30 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč a zároveň jí uhradit zákonné úroky z prodlení, neboť tím, že žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas se bezesporu do prodlení dostala, a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 26. 2. 2025 (výrok I.).10. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu zamítl (výrok II.).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu, kdy žalobkyně byla úspěšná ze 77 %, žalovaná z 23 %. Rozdíl činí 54 %. Ve sporu úspěšnější žalobkyni proto byla přiznána náhrada nákladů řízení (sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 950 Kč a dále nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 700 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč, plus 21 % DPH ve výši 504 Kč) právě ve výši 54 %, to je ve výši 2 621 Kč. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.