210 C 6/2026-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky 24 720 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovanou a původní věřitelkou, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , byla dne 9. 3. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byla částka 15 000 Kč, kterou původní věřitelka poskytla žalované. Žalovaná se jako dlužník zavázala poskytnutý úvěr splatit dle podmínek smlouvy, tedy včetně poplatku a příslušenství, do 30 dnů od jeho poskytnutí. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit poplatek ve výši 5 400 Kč, výše řádného úroku z poskytnutého úvěru byla dohodnuta na částku 450 Kč. Rovněž bylo ujednáno, že pro případ prodlení vznikne žalované povinnost uhradit původní věřitelce smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěrů až do zaplacení.2. Žalovaná se v prodlení ocitla, když porušila svou povinnost řádného splácení úvěru. Původní věřitelce tak vznikl nárok na zaplacení nejen nesplacené jistiny, řádného úroku a poplatku, ale i na zaplacení smluvní pokuty, jak výše uvedeno.3. Pohledávku za žalovanou původní věřitelka postoupila na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , tato společnost pohledávku postoupila na žalobkyni.4. Žalobkyně z výše uvedených důvodů po žalovaném nárokuje: nesplacenou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 450 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 870 Kč.5. Žalovaná se k obsahu žaloby nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána a doručení o předvolání k jednání má řádně vykázáno. Za této situace soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v její nepřítomnosti.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 3. 2025 bylo prokázáno, že původní věřitelka, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu 30 dnů za sjednaný úrok450 Kč a za poplatek ve výši 5 400 Kč. Obsahem smlouvy bylo dále ujednání o sankci v podobě smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru.7. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2025 bylo vzato za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky formou předžalobní upomínky, obsahující stručný skutkový i právní rozbor požadovaného nároku.8. Ze smluv o postoupení pohledávek bylo vzato za prokázané, že původní věřitelka postoupila na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , tato společnost pohledávku postoupila na žalobkyni.9. Z potvrzení o platbě vzal soud za prokázané, že původní věřitelka fakticky vyplatila žalované částku 15 000 Kč dne 9. 3. 2025.10. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na dluh z titulu předmětného úvěru cokoliv zaplatila. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradila nic.11. Z hlediska právního zhodnocení věci soud uzavřel, že mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit. Dále bylo na věc třeba nahlížet z hlediska zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na postavení žalované v předmětné smlouvě.12. V posuzovaném případě soud postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného do 30. 11. 2016, podle něhož je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je posouzení úvěru schopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitelka nesplnila řádně svou povinnost náležitě prověřit žalovanou jako potencionálního dlužníka v postavení spotřebitele, konkrétně pochybila ve své povinnosti posoudit její objektivní schopnost splácet úvěr. Původní věřitelka, která v předmětném smluvním vztahu vystupovala v postavení poskytovatele úvěru, mohla žalované jako spotřebiteli poskytnout úvěr pouze, pokud by s odbornou péčí prověřila a posoudila schopnost žalované jako dlužníka splácet úvěr. Z jejího zjištění by muselo být zřejmé, že je v jejích objektivních možnostech úvěr splácet. Neučiní – li konkrétní kroky, které vedou k tomuto závěru, je případně uzavřená úvěrová smlouva absolutně neplatná. Odbornou péčí se rozumí úroveň péče, kterou lze od poskytovatele finančních prostředků, vlastního licenci k této podnikatelské činnosti, ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám v oblasti jeho činnosti. Lze očekávat, že poskytovatel finančních prostředků (investičních služeb) bude jednat kvalifikovaně a čestně ve vztahu k zákazníkům. Znamená to, že původní věřitelka měla úvěruschopnost žalované aktivně zjišťovat a prověřovat, což v posuzovaném případě nebylo ani tvrzeno, tím měně prokazováno. Soud připomíná, že nepostačuje spokojit se jen s tvrzením potencionálního dlužníka o výši svého příjmu, ale povinností poskytovatele úvěru je mimo jiné zkoumat i domácnost žalované, počet členů rodiny, počet zaměstnaných osob v rodině, skutečné opakující se výdaje, případné dluhy, exekuce atd., schopnost zájemce o úvěr splácet i jiné závazky.13. Povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje pro spotřebitele určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby dlužníka do určité míry chránil před neschopností splácet a před nepříznivými důsledky s tím spojenými (insolvence, exekuce…). V daném případě nebylo zkoumání úvěruschopnosti ze strany původní věřitelky nikterak tvrzeno ani prokázáno.14. Protože porušení povinnosti řádně a pečlivě posoudit úvěruschopnost dlužníka, jak shora uvedeno, způsobuje absolutní neplatnost smlouvy, znamená to, že na právní jednání mezi účastníky se hledí, jako by nikdy nevznikla. Ke smlouvě a smluvním ujednáním soud proto nepřihlédl.15. Žalovaná však, jak bylo prokázáno, obdržela od původní věřitelky částky 15 000 Kč, z níž neuhradila nic. Došlo tak u ní v tomto rozsahu k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Vedle nároku na vrácení dlužné jistiny 15 000 Kč vznikl žalobkyni, která prokazatelně nabyla pohledávku za žalovanou na základě několika smluv o postoupení pohledávek, nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Zákonný úrok z prodlení je počítán ode dne následujícího po stanovení lhůty k zaplacení v předžalobní výzvě, tedy v tomto případě počítaje 8. dnem ode dne 14. 8. 2025, kdy byla žalované odesílána předžalobní výzva. Prvním dnem prodlení se tak stal den 22. 8. 2025. Ve zbývajícím nároku žalobkyně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná z 21,% (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného), náklady při úspěchu 100 % by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 989 Kč + 247 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, účinné ode dne 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”). Z tarifní hodnoty ve výši 24 720 Kč a sestávají náklady právního zastoupení z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., dále paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Žalobkyně měla ale úspěch jen částečný (21,36 %) a tomuto poměru odpovídá částka 652 Kč.18. Pro úplnost soud uvádí, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně a jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. O lhůtě