217 C 30/2026-28 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 121 627,96 Kč sestávající z jistiny ve výši 41 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 74 627,96 Kč, smluvní pokuty ve výši 6000 Kč, to vše s úrokem z prodlení od 11. 1. 2026 v zákonné výši. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 1. 2025 distančním způsobem uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve 12 pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ nezaplacení splátky řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou splátku. Žalovaný však nic nezaplatil, a to ani k předžalobní výzvě zástupce žalobkyně.2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.3. Žalovaný se ve věc nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 4. 2026. Účastníci, ač byli řádně předvoláni, se na jednání soudu bez včasné a důvodné omluvy na jednání nedostavili. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).5. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.6. Z listiny nazvané jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ ze dne 8. 1. 2025 ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného, potvrzením o provedené platbě, potvrzením o verifikační platbě ve výši 1 Kč z účtu žalovaného a zprávou , právnická osoba, . bylo zjištěno, že si účastníci sjednali distančním způsobem smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla a vyplatila žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, který se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 74 627,96 Kč vrátit do 8. 1. 2026. V čl. VIII dohody si smluvní strany sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení se zaplacením jednotlivé splátky. Ve smlouvě byl žalovaný identifikován prostřednictvím IČO a adresy k podnikání, úvěr byl výslovně poskytnut na financování podnikání.7. Z informací České národní banky publikovaných na jejích stránkách v únoru 2026 bylo zjištěno, že průměrná výše úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami v České republice nefinančním podnikatelům nepřesáhla v lednu 2025 sazbu 6 %.8. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2026 ve spojení s podacím lístkem z 6. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“, „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.11. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Jak prokazuje smlouva o úvěru ve spojení s potvrzením o platbě, kopií občanského průkazu žalovaného a zjištěním ze zprávy , právnická osoba, , že částka 41 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného, mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikateli byla dne 8. 1. 2025 uzavřena v rámci jejich podnikatelské činnosti smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, vyplacený převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit do 8. 1. 2026, což nesplnil, když opak nebyl z jeho strany ani tvrzen. Za daného stavu soud uložil žalovanému podle § 2395 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 41 000 Kč.16. Obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru je také ujednání o úroku z úvěru. Jak prokazuje smlouva o úvěru, úrok byl sjednán, avšak pod označením poplatek za poskytnutí úvěru, který dle svého ekonomického účelu je úplatou za poskytnutí peněz na určitou dobu, tedy úrokem. Vyjádřeno v procentuální sazbě, úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 255,5 % ročně. Takto vysoký úrok je s ohledem na svou výši ve zjevném rozporu s dobrými mravy, když za lichevní úrok judikatura považuje protiplnění nad 50 % ročně (k interpretaci dobrých mravů srov. např. ustálenou judikaturu soudů, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 33 Cdo 2248/2009, 33 Cdo 4900/2010, k přiměřenosti smluveného úroku např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004), soud jej proto hodnotí jako neplatně sjednaný pro rozpor se zákonem dle § 588 občanského zákoníku.17. Podle § 1802 občanského zákoníku tak při neplatně smluveném úroku vznikl žalobkyni nárok na úrok ve výši, kterou byly v době uzavření smlouvy obvykle úročeny obdobné úvěry bankami v České republice. Ze zprávy České národní banky má soud za prokázané, že mezi podnikateli se úrok z úvěru pohyboval v lednu 2025 do 6 % ročně. Soud proto podle § 1802 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 6 % ročně z částky 41 000 Kč za dobu od 8. 1. 2025 do 8. 1. 2026, za níž je úrok žalován, v kapitalizované částce 2 467 Kč (vypočteno v systému JUSTARIF). Co do zbytku byl nárok na smluvní úrok (poplatek za poskytnutí úvěru) jako nedůvodný zamítnut.18. Podle § 2048 o. z. soud uložil žalovanému zaplatit smluvní pokutu za prodlení s 12 splátkami ve výši celkem 6 000 Kč, jejíž sjednání prokazuje smlouva o úvěru.19. Protože dle smlouvy byl úvěr celý splatný dne 8. 1. 2026, což žalovaný nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení a je povinen zaplatit dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně nárokovala úrok z prodlení od 11. 1. 2026, soud přitom nejde nad žalobní žádání. Co do zbytku byl úrok z prodlení zamítnut pro nedůvodnost nároku na částku, z níž byl také žalován.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za stavu, kdy ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.21. Soudní poplatek byl doměřen dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť, jak shora uvedeno, ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.22.