218 C 186/2025-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně Emma’s credit s. r. o., uzavřela se žalovanou dne 16. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 15. 6. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové výši 4 496 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 16. 7. 2025, dluh však neuhradila.2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 2. 12. 2025 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v písemném podání ze dne 8. 1. 2026 uvedla, že žalovaná v rámci uzavřené úvěrové smlouvy vyslovila souhlas s tím, aby původní věřitel nahlížel do veřejných registrů za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, i za účelem posuzování rizik. Dále původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, tak aby klientovi byla ponechána rezerva minimálně 10 %, která se současně musí rovnat minimálně aktuálnímu životnímu minimu. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 5. 2024, potvrzení o platbě a zprávy ČSOB, a. s., ze dne 5. 12. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 16. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované převodem na její účet dne 16. 5. 2024 částku 10 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradila. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025 byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal faktické poměry žalované, zejména její obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 10 000 Kč na účet žalované, však byla prokázána.7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalované, neposoudil tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele čerpala částku ve výši 10 000 Kč, soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaná tuto částku žalobkyni vrátila. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit. Soud proto žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 950 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.