218 C 189/2025-101 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že v případě nároku č. 1) žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, se sjednaným úvěrovým rámcem 75 000 Kč. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti využívá registrů, výpočtu disponibilního zůstatku i statistických modelů, které podle ní odpovídají zákonu a odborné praxi. V průběhu trvání smlouvy žalovaná čerpala celkem 128 528 Kč a uhradila 109 520,54 Kč. Protože žalovaná přestala úvěr řádně splácet, žalobkyně jej dne 27. 5. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Na výzvy žalovaná nereagovala. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně dluh ve výši 76 122,86 Kč, tvořený neuhrazenou jistinou ve výši 74 128,86 Kč, neuhrazenými poplatky ve výši 264 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvními pokutami ve výši 1 000 Kč. Všechny položky jsou doloženy splátkovým kalendářem a vycházejí ze smlouvy a úvěrových podmínek. Dále žalobkyně požaduje i zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. V případě nároku č. , hodnota, ) žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 15. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, se sjednaným úvěrovým rámcem 55 000 Kč. Žalobkyně i v tomto případě uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti využívá registrů, výpočtu disponibilního zůstatku i statistických modelů, které podle ní odpovídají zákonu a odborné praxi. V průběhu trvání smlouvy žalovaná čerpala celkem 139 828 Kč a uhradila 138 164,97 Kč. Protože žalovaná přestala úvěr řádně splácet, žalobkyně jej dne 27. 5. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Na výzvy žalovaná nereagovala. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně dluh ve výši 56 230,68 Kč, tvořený neuhrazenou jistinou ve výši 53 983,57 Kč, neuhrazenými poplatky ve výši 147 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvními pokutami ve výši 1 000 Kč. Všechny položky jsou doloženy splátkovým kalendářem a vycházejí ze smlouvy a úvěrových podmínek. Dále žalobkyně požaduje i zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení.2. Soud žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 17. 9. 2025, proti němuž podala žalovaná včas odpor. Ve vyjádření k věci žalovaná zejména namítla, že žalobkyně při uzavírání úvěrových smluv zásadním způsobem porušila povinnost odborné péče při posuzování úvěruschopnosti, jak ji vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Podle jejího názoru věřitel neprověřil její skutečné příjmy, výdaje ani celkovou životní situaci a spokojil se pouze s formálním převzetím údajů, které navíc nebyly úplné nebo přesné. Žalovaná uvedla, že v době uzavření smluv pobírala nižší příjmy, část uváděných dávek již nedostávala a skutečné životní náklady byly výrazně vyšší, než jak je žalobkyně uvádí ve svém posouzení. Věřitel podle ní nevyužil ani dostupné veřejné zdroje, jako jsou údaje o životním a existenčním minimu či průměrné výdaje domácností, a ignoroval kritéria, která jsou podle české i evropské judikatury při hodnocení schopnosti spotřebitele splácet nezbytná. Z nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaná dovozuje, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jí byl poskytnut úvěr, aniž by věřitel splnil povinnosti vyplývající ze zákona a z ustálené rozhodovací praxe. V takovém případě má žalobkyně nárok pouze na vrácení skutečně poskytnuté jistiny, nikoli však na úroky, poplatky či smluvní sankce. Žalovaná zdůraznila, že většinu jistiny již splatila, a zbývající částku je ochotna doplatit, avšak pouze v mezích svých reálných možností. Další námitka žalované směřovala k samotnému způsobu uzavření smluv. Tvrdila, že smlouvy byly uzavřeny elektronicky, avšak bez použití kvalifikovaného či zaručeného elektronického podpisu a bez jiného spolehlivého způsobu ověření totožnosti, který vyžaduje nařízení eIDAS i občanský zákoník. Podle jejího názoru nelze předložené elektronické dokumenty považovat za řádně podepsané a věřitel neprokázal, že je skutečně uzavřela ona sama. Odmítá tedy platnost elektronických projevů vůle, jež žalobkyně předkládá jako důkaz. Žalovaná dále popsala svou finanční a rodinnou situaci v době uzavírání smluv. Uvedla, že její příjmy byly nízké, část z nich pocházela z dávek, které v době posuzování už nepobírala, a její výdaje na bydlení a další životní potřeby byly značné. Z toho důvodu nebyla schopna splácet závazky v plném rozsahu a věřitel měl při odpovědném posuzování schopnosti splácet tato rizika identifikovat. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud, pokud dospěje k závěru, že nějaký dluh zůstává, zohlednil její finanční situaci a stanovil splátkový kalendáře, například ve výši 1 000 Kč měsíčně. Navrhla rovněž, aby soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení, neboť podle ní k soudnímu sporu došlo v důsledku vadného postupu žalobkyně. Sama se pak domáhala náhrady svých nákladů řízení jako nezastoupený účastník.3. Žalobkyně se ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2025 podrobně zabývala námitkami žalované ohledně posouzení úvěruschopnosti a platnosti uzavřených smluv. K otázce zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že před uzavřením obou úvěrových smluv provedla řádné a vícestupňové posouzení finanční situace žalované prostřednictvím výpočtu maximálního limitu splátky (MLS), a to samostatně pro žalovanou i pro celou její domácnost. Do výpočtů zahrnula životní minima osob v domácnosti, normativní náklady na bydlení podle údajů ČSÚ a MPSV, deklarované výdaje žadatele, jakož i veškeré závazky evidované v registrech. U obou smluv jí vyšel dostatečný disponibilní zůstatek, který podle ní prokazuje, že žalovaná měla v době sjednávání úvěrů reálnou schopnost splácet. Žalobkyně současně zdůraznila, že žalovaná měla v době sjednání smluv pozitivní platební historii a v registrech SOLUS, NRKI, CEE ani ISIR nebyly zjištěny žádné zásadní negativní skutečnosti. K tomu uvedla, že podle registru NRKI žalovaná nebyla v prodlení se splátkami jiných úvěrů a její chování odpovídalo bezproblémovému dlužníku. Podle žalobkyně je rovněž významné, že žalovaná své závazky vůči ní následně řadu let pravidelně splácela – u první smlouvy po dobu čtyř let, u druhé po dobu více než tří a půl roku – což podle ní samo o sobě dokládá, že žalovaná byla úvěruschopná, a že případná pozdější platební neschopnost nemůže zpětně znamenat, že úvěr poskytnut být neměl. Odkázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, která vyžaduje nejen pochybení v procesu posouzení úvěruschopnosti, ale i prokázání, že spotřebitel v době sjednávání objektivně splácet schopen nebyl. Pokud jde o kritéria a metody posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že její postup odpovídá jak české, tak evropské právní úpravě, zejména směrnici 2008/48/ES a rozsudku Soudního dvora EU ve věci C449/13. V této souvislosti zdůraznila princip přiměřenosti, který neukládá poskytovateli povinnost žádat vždy dokumentární ověření příjmů a výdajů, ale umožňuje mu posoudit, které informace jsou v daném případě dostatečné. Podle žalobkyně je zcela přípustné využívat statistické modely a scoringové metody, které dokáží na základě velkého množství dat přesně předvídat schopnost klienta splácet závazky. Odkázala rovněž na odbornou literaturu i pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví, podle nichž není jediný privilegovaný způsob ověřování údajů spotřebitele. Z pouhé skutečnosti, že si žalobkyně nevyžádala například výplatní pásky, podle ní nelze dovozovat porušení povinnosti odborné péče. K námitce žalované ohledně neplatného elektronického uzavření smluv žalobkyně uvedla, že pouze jedna ze smluv byla uzavřena na dálku prostřednictvím webového rozhraní, zatímco druhá byla podepsána žalovanou osobně u prodejce. U elektronicky uzavřené smlouvy vysvětlila, že postup obsahoval vícenásobné ověření identity – registraci, zadání osobních údajů, vytvoření uživatelského účtu, předložení dokladu totožnosti a finální potvrzení smlouvy jednorázovým SMS kódem zaslaným na ověřené telefonní číslo žalované. Tento způsob považuje za plnohodnotný elektronický podpis typu JEP dle zákona o službách vytvářejících důvěru (ZET) a nařízení eIDAS. Odkázala rovněž na judikaturu, podle níž SMS autorizace představuje platný elektronický podpis. Žalobkyně doplnila, že transakční historie, záznamy o čerpání a splácení i znalecký posudek o věrohodnosti elektronické evidence dokládají, že smlouvu skutečně uzavřela žalovaná. K napadení autenticity smluv žalobkyně dodává, že elektronické dokumenty jsou opatřeny časovými razítky od kvalifikovaného poskytovatele a jejich obsah není možné dodatečně měnit, což má být další zárukou jejich pravosti a správnosti. V závěru žalobkyně shrnula, že oba úvěry byly sjednány platně, úvěruschopnost žalované byla posouzena řádně a v souladu s právními předpisy i odbornými standardy, a žalovaná byla objektivně schopna úvěry splácet. Proto žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala.4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaná