218 C 82/2026-66 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . (dále též „banka“), uzavřel dne 24. 11. 2022 se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše limitu 10 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, překročil povolený limit, proto banka ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 1. 7. 2025. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně se po marném upomínání žalovaného se svými nároky obrátila na soud.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Podle rámcové smlouvy o finančních službách a smlouvy o účtu ze dne 18. 12. 2014 zřídila banka žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Následně došlo dne 24. 11. 2022 k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, podle které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který měl žalovaný bance splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Úvěr byl poskytnut ve formě kontokorentního úvěru, tedy možnosti povoleného přečerpání zůstatku na výše uvedeném běžném účtu žalovaného. Podle podmínek smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného a transakční historie bylo zjištěno, že na účtu žalovaného došlo k nepovolenému přečerpání, proto banka zrušila poskytování kontokorentu a převedla celou pohledávku z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 10 489,21 Kč s příslušenstvím na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, a to ke dni 1. 7. 2025, současně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky včetně úroků. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2025, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2025 byla uvedená pohledávka s účinností ke dni 1. 11. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na předmětný úvěr po zesplatnění zaplatil jakoukoli splátku. Soud tedy vycházel z toho, že nic dalšího uhrazeno nebylo. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 29. 1. 2026.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali dne 24. 11. 2022 smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit na běžném účtu do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet za podmínek stanovených předmětnou úvěrovou smlouvou a zejména nepřekročit povolený limit kontokorentu. Žalovaný tuto povinnost porušil, nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal a ani později zůstatek úvěru nesplatil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, přičemž žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena, vedle nároku na zaplacení jistiny úvěru a smluvních úroků vznikl nárok i na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 489,21 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.