219 C 100/2026-66 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 20 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 1. 8. 2017 rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet, a dne 23. 3. 2021 dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však neplnil podmínky pro poskytnutí kontokorentu, proto mu byl kontokorent zablokován a následně žalobkyně přistoupila ke dni 2. 2. 2026 k jeho zesplatnění. Po zesplatnění žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný se dále v rámcové smlouvě zavázal nedostat se na běžném účtu do záporného zůstatku, žalovaný se však dostal do nepovoleného debetu ve výši 600 Kč. Žalovaný tedy dluží žalobkyni jistinu kontokorentu ve výši 20 000 Kč, nepovolený debet ve výši 600 Kč, smluvní úrok od 1. 11. 2025 do 1. 2. 2026 ve výši 961,49 Kč, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 3. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 12. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných databázích.2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila, proto soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložených listin, tj. z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2017 a dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 23. 3. 2021 včetně obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu a ceníku, které jsou nedílnou součástí smlouvy, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu z běžného účtu za období od 7. 10. 2025 do 12. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet, přičemž žalovaný se zavázal, že nedojde k zápornému zůstatku na účtu. Žalobkyně a žalovaný dále dodatkem č. , hodnota, , po předcházejícím zkoumaní úvěruschopnosti úvěrovaného, sjednali k běžnému účtu kontokorent ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal čerpaný kontokorent vrátit spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně z aktuálně čerpané částky kontokorentu, a to nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání, zároveň se žalovaný zavázal mít na běžném účtu k datu měsíční splatnosti úroků k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků za předchozí měsíc. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 20,64 %. V případě porušení podmínek kontokorentu byla žalobkyně oprávněna kontokorent zablokovat a poskytnutý úvěr zesplatnit. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu vyplývá, že žalovaný kontokorent ve výši 20 000 Kč čerpal, ale nevrátil, přičemž úvěr byl ke dni 2. 2. 2026 zesplatněn. Zároveň se žalovaný na běžném účtu dostal do záporného zůstatku ve výši 600 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2026 vyzván k zaplacení svých splatných závazků do 11. 2. 2026.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku vrátit. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením, žalobkyně proto v souladu se smlouvou přistoupila k zesplatnění úvěru. Nárok žalobkyně je oprávněný a soud proto žalobě zcela vyhověl. Vedle nezaplacené jistiny ve výši 20 600 Kč má žalobkyně nárok rovněž na zaplacení sjednaného smluvního úroku z částky 20 000 Kč od 1. 11. 2025 do 1. 2. 2026 ve výši 961,49 Kč, smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně od 2. 2. 2026 do 1. 3. 2026 a smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně od 2. 3. 2026 do zaplacení (v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Dále vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 024 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 824 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), a to za návrh ve věci samé podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky a za výzvu k plnění podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, přičemž výše paušální náhrady činí 100 Kč za každý z těchto dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.