219 C 173/2025-58 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 35 884 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovanou byla dne 22. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem v pevné výši 1 014 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 770 Kč a poplatkem za hotovostní splácení v místě bydliště ve výši 3 600 Kč, celkem částku 37 184 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč. Poslední splátka byla splatná 22. 5. 2024. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, naposledy plnila 28. 7. 2023 ve výši 3 000 Kč, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná nezaplatila ničeho. Smlouvou bylo pro případ prodlení sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 23. 5. 2024, smluvní pokutu a úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností k 25. 3. 2025, přičemž se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 14 474,27 Kč, smluvního úroku ve výši 536,01 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 324 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 978,29 Kč, poplatku za hotovostní splácení ve výši 2 571,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 299,15 Kč (za období 23. 5. 2024 do 20. 2. 2025), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 519,34 Kč (za stejné období), smluvního úroku ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny za období od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 15 010,28 Kč (z dlužné jistiny a úroku) od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).3. Soud při jednání poučil žalobkyni prostřednictvím právního zástupce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované při poskytování úvěru s odbornou péčí včetně zkoumání výdajů, nejen příjmů, a aby uvedla, že vyzvala žalovanou k zaplacení dříve, než v rámci předžalobní výzvy, s poučením o případném neúspěchu. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně vycházela ze žalovanou sdělených údajů, konkrétně výplatních pásek a pracovní smlouvy, které ověřila předloženými listinami.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 22. 3. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což také učinila, když částku v hotovosti předala žalované, což žalovaná svým podpisem smlouvy stvrdila. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu spolu s náklady úvěru ve výši 17 184 Kč představující úrok a poplatky za poskytnutí, vyhodnocení a inkaso splátek, a to formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a dalších splátek vždy do měsíce od splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč, a náklady na upomínání, a dále úvěr zesplatnit (po uplynutí dodatečné lhůty k plnění). Podle přehledu plateb uhradila žalovaná celkem 11 300 Kč. Z kopie výplatních pásek a pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrnou čistou měsíční mzdou 26 968 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (jejíž právní subjektivita byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku) a že žalovaná byla o tomto postupu informována. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení do 1. 8. 2025, předžalobní výzva byla odeslána dne 17. 7. 2025.6. Žalobkyně nepředložila (vyjma kopie pracovní smlouvy a výplatních pásek) žádné další listiny k prokázání jejího tvrzení, že skutečně došlo k ověřování úvěruschopnosti žalované.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).10. Přestože soud při jednání poučil žalobkyni o její povinnosti uvést tvrzení a označit důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí ze strany právní předchůdkyně včetně následků nevyhovění výzvě, žalobkyně žádné takové důkazy neoznačila, své břemeno tvrzení a zejména důkazní tak neunesla. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalované zjistila pouze skutečnost, že je zaměstnaná a výši její mzdy, žádné jiné údaje však od žalované (zejména její výdaje) nezjistila a zejména pak ani řádně neověřila, a proto následně nemohla relevantně dospět k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet.11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.12. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, přičemž žalovaná jí, respektive žalobkyni, podle předloženého přehledu (který žalovaná nerozporovala, ani sama netvrdila, že by uhradila více) doposud vrátila pouze 11 300 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 8 300 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 8 300 Kč představují