222 C 17/2026-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 13 046 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovanou dne 30. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované téhož dne úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatky a úroky nejpozději do 30. 5. 2024. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Předmětná částka byla vyplacena žalované na účet. Žalovaná úvěr nesplatila ani částečně. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované prostřednictvím výplatních pásek, výpisu z bankovního účtu nebo daňového přiznání a dále prostřednictvím lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 779,70 Kč, úroku ve výši 266,30 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12 779,70 Kč od 4. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru včetně dodatku, tyto listiny však nebyly podepsány žalovanou. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z potvrzení o plnění včetně informace o vlastníkovi bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 30. 4. 2024 částku 9 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované. Z listiny nazvané „úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu právního předchůdce, ve které eviduje informace o žalované, dle kterých má příjem , částka, ze zaměstnání a výdaje 5 600 Kč sestávající z částky 2 000 Kč na splátku bankovních úvěrů, z částky 3 000 Kč na náklady na bydlení a z částky 600 Kč na ostatní výdaje. Smlouvou o postoupení byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná informována. Z výzvy vč. potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalobce žalovanou o zaplacení upomínal.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že právní předchůdce žalobce záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebylo v řízení prokázáno.11. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Žalobce žádná konkrétní tvrzení o posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k žalované neuvedl. Žalobce pouze uvedl, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované prostřednictvím výplatních pásek, výpisu z bankovního účtu nebo daňového přiznání a dále prostřednictvím lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích. Žalobce však předložil pouze listinu nazvanou „úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “, tedy interní listinu právního předchůdce, ve které mohl uvést jakékoliv údaje. Pokud zjišťované příjmy a výdaje žalované žalobce soudu nijak nedoložil, soud není schopen přezkoumat, zda právní předchůdce skutečně posoudil úvěruschopnost žalované řádně. Žalobce tak soudu neposkytl dostatečná tvrzení a nepředložil žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumal a ověřoval příjmy a výdaje žalované. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).12. Protože však žalobce prokázal, že právní předchůdce žalované poskytl částku 9 000 Kč a žalovaná žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdila, vyšel soud z toho, že žalovaná se na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatila. Žalobě tedy bylo co do částky 9 000 Kč vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o.