222 C 9/2026-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 13 048 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne 12. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému na jeho bankovní účet úvěr ve výši 7 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím výpisů z bankovního účtu, případně výplatních listů, a lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdce úvěr ke dni 12. 4. 2024 zesplatnil. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, smluvního úroku ve výši 2 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 13. 4. 2024 do 20. 7. 2025 v částce 3 248 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru, ta však nebyla podepsána žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Ze zprávy banky a potvrzení o plnění bylo prokázáno, že právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., zaslal dne 12. 12. 2023 částku 7 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu právního předchůdce, ve které jsou uvedeny informace o žalovaném, dle kterých má žalovaný vyživovací povinnost k jednomu dítěti, žije v pronajatém bytě, je zaměstnaný u společnosti , jméno FO, ., má měsíční příjem ve výši 38 084 Kč a měsíční výdaje ve výši 16 300 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, ., a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobcem, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Z výzvy vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že právní předchůdce žalobce záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo v řízení prokázáno.11. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Žalobce žádná konkrétní tvrzení o posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neuvedl. Žalobce pouze uvedl, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím výpisů z bankovního účtu, případně výplatních listů, a lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Žalobce však předložil pouze žádost o úvěr, tedy interní listinu právního předchůdce, ve které mohl uvést jakékoliv údaje. Pokud příjmy a výdaje žalovaného žalobce soudu nijak nedoložil, soud není schopen přezkoumat, zda právní předchůdce skutečně posoudil úvěruschopnost žalovaného řádně. Žalobce tak soudu neposkytl dostatečná tvrzení a nepředložil žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumal a ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).12. Protože však žalobce prokázal, že právní předchůdce žalovanému posk