ECLI: ECLI:CZ:OSKD:2026:223.C.33.2026.1 Datum: 2026-05-05 Předmět: o zaplacení částky 43 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 164 z. č. 99 náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtydokazovánínáhrada nákladůpostoupení pohledávky
O co šlo: o zaplacení částky 43 000 Kč s příslušenstvím (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb.,)
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 43 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované ve 14 platbách celkovou částku 43 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 na žalobkyni. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit, proto se nyní žalované částky domáhá pouze z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoliv k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z přehledu transakcí ve výpisu z bankovního účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na uvedeném účtu byla dne 11. 11. 2021 evidována odchozí platba ve výši 15 000 Kč, dne 23. 12. 2021 ve výši 2 000 Kč, dne 30. 12. 2021 ve výši 3 000 Kč, dne 17. 1. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 15. 2. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 23. 2. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 9. 3. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 14. 3. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 18. 3. 2022 ve výši 1 500 Kč, dne 23. 6. 2022 ve výši 2 000 Kč dne 15. 7. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 23. 8. 2022 ve výši 1 500 Kč, dne 14. 9. 2022 ve výši 2 000 Kč a dne 30. 9. 2022 ve výši 1 000 Kč, a to vždy na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a poznámkou „půjčka , Jméno žalované, “.5. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 10. 4. 2026 bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná a všechny výše uvedené platby byly na tento účet připsány.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Současně s oznámením o postoupení pohledávky byla žalované dne 13. 4. 2024 zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.7. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkovou částku ve výši 43 000 Kč. Pohledávku za žalovanou následně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k plnění ve lhůtě tří dnů bylo žalované zasláno dne 13. 4. 2024, přesto žalovaná na dlužnou částku nezaplatila ničeho.8. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, zabýval se soud nejprve posouzením své pravomoci a použitelného právního řádu. S ohledem na evropský prvek je třeba aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Poslední známé bydliště žalované bylo na území České republiky, a proto je třeba postupovat podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 62 a vycházet z bydliště, které bylo na území České republiky. Žalovaná věc není spotřebitelskou smlouvou ve smyslu čl. 17, příslušnost nebyla založena ani podle čl. 25 či 26, české soudy jsou tak příslušné podle čl. 4 Nařízení Brusel I. bis. dle bydliště žalované. Jedná se o nárok z titulu bezdůvodného obohacení, tj. mimosmluvní vztah, neboť uzavření smlouvy nebylo v řízení tvrzeno. S ohledem na evropský prvek v řízení je třeba při zjištění rozhodného práva postupovat dle čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Ve věci bude tedy postupováno dle českého právního řádu.9. Právně soud hodnotil skutkovou situaci za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1725 věty první o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v řízení netvrdila a platně uzavřenou smlouvu o úvěru nedoložila. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku v celkové výši 43 000 Kč, přičemž jí ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena, dosud nevrátila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 43 000 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení žalobkyni náleží od 24. 4. 2024 v návaznosti na doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007).15. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 150 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 43 000 Kč, a to v částce 500 Kč za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a výzvě k plnění dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., neboť tyto úkony právní služby byly učiněny před nabytím účinnosti této vyhlášky, a v částce 700 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu (např. sp. zn. 230 C 13/2025, 221 C 170/2024), jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Při vyhlášení rozsudku došlo ve výroku II. k uvedení nesprávné částky náhrady nákladů řízení, která je početní chybou. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, jakož i z obsahu spisu, náklady řízení činí v součtu 4 150 Kč namísto vyhlášených 4 900 Kč. Soud proto postupem podle § 164 o. s. ř. tuto početní chybu opravil opravným usnesením, jehož písemné vyhotovení zapracoval do písemného vyhotovení tohoto rozsudku.17. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.