5 C 93/2021-48 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaná byla dle centrálního registru v období od 27. 2. 2020 do 7. 6. 2020 vlastníkem a provozovatelem motocyklu [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 50 cm3 do 350 cm3, bez sjednaného povinného pojištění odpovědnosti. Z tohoto titulu je tak povinna žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši 8 Kč za jeden den provozu dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj. 102 x 8 Kč, tedy celkem 816 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalovaná byla k zaplacení žalobkyní vyzvána, nijak však nereagovala a na pohledávku neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 14 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaná má bydliště na území České republiky. 4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaná svou neúčast na jednání ani neomluvila. Žalobkyně požádala o případné odročení jednání, shledal-li by soud, že jí tvrzené a dokládané skutečnosti jsou nedostatečné pro to, aby mohlo být žalobě v celém rozsahu vyhověno. Soud této žádosti nevyhověl z důvodů uvedených níže. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhoval, přičemž z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 6. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky jako příspěvku do garančního fondu žalobkyně, neboť shora uvedený motocykl nebyl v době od 27. 2. 2020 do 7. 6. 2020 pojištěn, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy (prokázáno výzvou ze dne 30. 7. 2020). Žalovaná částka nebyla uhrazena a žalobkyně žalovanou o zaplacení dále opakovaně vyzývala (prokázáno upomínkou ze dne 5. 11. 2020, upomínkou ze dne 17. 12. 2020 včetně doručenky a předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2021 včetně podacího archu). 7. V centrálním registru vozidel byla v rozhodném období jako vlastník a provozovatel shora uvedeného motocyklu vedena jiná osoba než žalovaná (prokázáno zprávou Městského úřadu v Kutné Hoře ze dne 22. 7. 2021). Z detailu pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem předmětného motocyklu byla žalovaná od 5. 11. 2013 a pojištění k předmětnému motocyklu bylo uzavřeno v období od 5. 11. 2013 do 26. 2. 2020 (prokázáno detailem pojistné smlouvy). Z detailu pojistné smlouvy [číslo] bylo dále zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem předmětného motocyklu je od 8. 6. 2020 [jméno] [příjmení] a od téhož dne bylo k předmětnému motocyklu opět uzavřeno pojištění (prokázáno detailem pojistné smlouvy). 8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyní dosud nebylo prokázáno, že žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem či provozovatelem předmětného motocyklu. Z centrálního registru se podává, že žalovaná v rozhodném období provozovatelem ani vlastníkem nebyla, což samo o sobě nemá zásadní význam, prokázala-li by žalobkyně opak. Z detailů o pojistné smlouvě bylo ovšem pouze zjištěno, že žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem předmětného motocyklu od 5. 11. 2013, avšak již není patrno, do kdy vlastníkem a provozovatelem byla. Od 8. 6. 2020, kdy bylo vozidlo opět pojištěno, byla vlastníkem a provozovatelem jiná osoba, a proto ani tento důkaz spolehlivě neprokazuje tvrzení žalobkyně ohledně vlastnictví a provozování motocyklu v rozhodném období. 9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. 10. Soud v projednávané nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem či provozovatelem motocyklu, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř. 11. Za shora uvedeného, kdy žalobkyní nebylo spolehlivě prokázáno, že žalovaná byla v předmětném období vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, ke kterému nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu, tak soud nemohl žalobě vyhovět a v plném rozsahu ji zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která ve věci měla plný úspěch, náleží právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.