5 C 98/2021-66 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný byl dne 24. 11. 2020 kontrolován přepravní kontrolou v prostředku městské hromadné dopravy ([anonymizováno] linka [anonymizováno]), neprokázal se platným přepravním dokladem, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 524 Kč. Žalovaný však přes výzvu žalovanou částku dosud nezaplatil, čímž se též dostal do prodlení. 2. Žalovaný osobně, ač mu byla žaloba řádně doručena, se k ni nevyjádřil. 3. Opatrovnice žalovaného se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních neuvedla, jakým způsobem zjistila totožnost žalovaného při přepravní kontrole dne 24. 11. 2020 a není tedy jisté, že šlo skutečně o osobu žalovaného, a že je tedy žalovaný ve sporu pasivně legitimován. Opatrovnice dále navrhla, aby soud nevyhověl žalobě ohledně přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč z důvodu, že ve srovnání s výší jízdného je přirážka nepřiměřeně vysoká. Žalobkyně podle opatrovnice dále netvrdila ani neprokazovala, že zaslala žalovanému předžalobní upomínku na jeho doručovací adresu, a neměla by jí proto být přiznána náhrada nákladů řízení. 4. Žalobkyně se dne 9. 11. 2021 v replice vyjádřila tak, že žalovaný předložil při přepravní kontrole revizorovi [číslo obč. průkazu] a vlastnoručně podepsal zápis o kontrole. Podle veřejně dostupné databáze neplatných dokladů nebyl občanský průkaz žalovaného nahlášen jako odcizený. Žalovaný tak uzavřel s žalobkyní smlouvu a je ve sporu pasivně legitimován. Přirážka k jízdnému není nepřiměřená, jak potvrzuje soudní praxe, a její výše odpovídá zákonu č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle něhož nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Žalobkyně zaslala výzvu k plnění na adresu, kterou žalovaný uvedl jako svoji doručovací v zápisu o přepravní kontrole. Jedná se tak o poslední známou adresu, o které byla žalobkyně ze strany žalovaného informována. 5. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila, a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. 6. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Žalovaný se dne 24. 11. 2020 podrobil přepravní kontrole na lince [anonymizována dvě slova] provozované žalobkyní, při které se neprokázal jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl pořízen zápis, v němž byl žalovaný řádně identifikován podle [číslo obč. průkazu]. Žalovaný uvedl jako svoji doručovací adresu [adresa žalovaného], a zápis vlastnoručně podepsal. Přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu činí 1 500 Kč (prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 24. 11. 2020 včetně informací pro cestující). Žalovaný dosud z dlužné částky ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván na adresu, kterou sdělil žalobkyni jako doručovací (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 14. 1. 2021 včetně potvrzení o odeslání). 7. Soud neprovedl pro nadbytečnost opatrovnicí žalovaného navržené důkazy, a to zprávu Městského úřadu pro [část Prahy] čísla občanského průkazu žalovaného v době přepravní kontroly, a zprávami o pátrání po místě jeho současného pobytu. Soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl dostatečně prokázán již provedenými důkazy, přičemž vyžádání navrhovaných důkazů by nepřiměřeně prodloužilo řízení, aniž by z nich učiněná zjištění mohla mít zásadní vliv na dosavadní skutkové závěry soudu. Žalovaný je pak v současné době na útěku z výchovného zařízení, byl mu ustanoven opatrovník z řad advokátů, který měl možnost vyjádřit se k tvrzeným skutečnostem a prováděným důkazům. Hájení zájmů žalovaného tak bylo v řízení dostatečně zajištěno a pátrání po jeho dalším pobytu se soudu jeví jako neúčelné. 8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“); dále dle ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost, případně sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč, přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 9. Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že osobou, která se neprokázala jízdním dokladem, byl žalovaný. Pokud jde o výši žalobkyní požadované přirážky k jízdnému, tu i vzhledem k zákonné úpravě soud nemohl posoudit jako nepřiměřenou. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobkyni přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp.zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Je sice na žalobkyni, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistila výkon své podnikatelské činnosti, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobkyně se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně.