7 C 15/2021-14 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit jí částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že původní věřitel, [právnická osoba] [_] [_], uzavřela s žalovaným dne 17. 4. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a to převodem na bankovní účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky, avšak své povinnosti v částce 10 000 Kč řádně a včas nedostál. 2. Pohledávka byla z původního věřitele postoupena na právního předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ [právnická osoba]“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 [právnická osoba] pohledávku následně postoupila žalobkyni. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, ten se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. 4. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když účastníci ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2020 soud zjistil, že na žalobkyni přešla pohledávka právního předchůdce za žalovaným a je na její straně aktivní legitimace. 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 4. 2017 soud zjistil, že původní věřitel se zavázal žalovanému poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr až do výše 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 9. 2020 a poštovního archu má soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 4. 2017 a ze dne 16. 6. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v každém jednotlivém případě vyplacena částka 10 000 Kč, v součtu tedy celkem částka 20 000 Kč. 9. Soud shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) Z předložených důkazů (zejména ze smlouvy o úvěru, standardních informací o spotřebitelském úvěru a výpisů z účtu) soud zjistil, že žalovaný se smluvně zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svému závazku však v částce 10 000 Kč nedostál. Dnem 17. 9. 2017 se tak jeho dluh stal splatným a žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku. 10. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. 11. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku spolu s úroky z prodlení, jejichž výše je specifikována ve výroku tohoto rozhodnutí. 12. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta podle § 14b, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (v platném znění), ve výši 600 Kč (3 úkony právní služby po 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b advokátního tarifu a DPH 21 %.