8 C 451/2020-35 — Okresní soud v Kutné Hoře

Účastník na straně žalující (dále jen„ žalobce“) se domáhal zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím, což odůvodnil tím, že účastník na straně žalované (dále jen„ žalovaný“) neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě osoby. Opatrovník žalovaného poukázal na omezenou svéprávnost žalovaného a na nedobytnost pohledávky. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když účastníci ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. Z příloh žaloby (zejm. ze zápisu o provedené kontrole), jakož i z tvrzení žalobce, jemuž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný na základě smluvního vztahu přijal od žalobce plnění (poskytnutí přepravy osoby), za které neuhradil cenu jízdného. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], má soud za prokázané, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti. Toto omezení se vztahuje zejm. na neschopnost uzavírat smlouvy a nakládat s finančními prostředky nad 1 200 Kč za 14 dní. Dle § 2991 občanského zákoníku (dále jen "o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud má za prokázané, že žalovaný při uzavírání smlouvy o přepravě osoby (ze dne 14. 9. 2020) trpěl duševní poruchou, která ho činila k tomuto úkonu neschopnou. Toto právní jednání tak soud považuje dle § 581 o. z. za neplatné. Soud shledal, že mezi účastníky existuje závazek z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaný, který se bez spravedlivého důvodu na úkor žalobce obohatil, dosud ochuzenému žalobci nevydal, oč se obohatil. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobci tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žaloba byla z uvedených důvodů částečně shledána jako důvodná a bylo jí proto v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. S ohledem na neplatnost smlouvy nevzniklo žalobci právo na úhradu plnění, které převyšuje nárok uvedený ve výroku I. Tomu odpovídá zamítavý výrok II. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady dle obsahu spisu nevznikly.