9 C 18/2021-32 — Okresní soud v Kutné Hoře

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 47 893,03 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalobce neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 24. 5. 2017. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když účastníci ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Rumunska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 4 Nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem, že poslední známé adresa pobytu se nachází na území České republiky, soud uzavřel, že má pravomoc rozhodnout ve věci. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“), podle kterého bylo jako právo rozhodné pro smlouvu zvolen právní řád České republiky, rozhodné je tedy právo české. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 24. 5. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč při zápůjční úrokové sazbě 9,9 % p.a. a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 531,46 Kč. Každá splátka zahrnovala příslušnou část jistiny, úroků a poplatků a celková dlužná částka činila 121 580,06 Kč. Z výzvy k uhrazení dlužné částky, odstoupení od smlouvy ze dne 17. 12. 2019, předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2020, historie úvěru: [číslo], jakož i z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením svého dluhu a ke dni 20. 1. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy a zbývající dluh ve výši 47 643,03 Kč se stal splatným. Soud vzal za prokázané, že žalovaný žalobkyni doposud nevrátil peněžní prostředky ve výši 47 893,03 Kč (jistina 47 643,03 Kč a poplatky 250 Kč) s příslušenstvím. Soud shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. občanského zákoníku (dále jen "o. z.). Žalovaný se smluvně zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svému závazku však nedostál. Žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobci tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni dlužnou jistinu spolu s dlužnými smluvními úroky, poplatky a úroky z prodlení, jejichž výše je specifikována ve výroku tohoto rozhodnutí. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení. Výše náhrady nákladů řízení, uvedená v protokolu o vyhlášení rozsudku, je chybou v počtech a soud ji v rámci písemného vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o. s. ř. opravil tak, že částka 4 094 Kč se ve výroku II. opravuje na částku 4 820 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 916 Kč, odměna advokáta podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3., § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 1 500 Kč (3 úkony právní služby po 500 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 úkony po 300 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu a DPH 21 %.