11 C 29/2022-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím jako náhrady za technický úkon (odtah) motorového vozidla [registrační značka] a parkovné. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z protokolu o odtahu vozidla, fotokopie technického průkazu vozidla, výzvy k úhradě, dodejky, nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, zřizovací listiny [anonymizována dvě slova] [územní celek] má soud za prokázané, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy, která je oprávněná k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 1. 12. 2020 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), byla ke dni provedení odtahu žalovaná. Za technický úkon – odtah vozidla je žalovaná povinna zaplatit 1 900 Kč a za parkovné vozidla na parkovišti 250 Kč celkem tedy 2 150 Kč, kdy žalobkyně účtovala tuto cenu v souladu s příslušným nařízením hlavního města Prahy účinným v den odtahu. Žalovaná dne 1. 12. 2020 nárok žalobkyně uznala. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky upomínkou. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná na pohledávku žalobkyně něco hradila. Žalobkyně provedla technický úkon v souladu s ustanovením § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Cena za odtah a parkovné je stanovena nařízením hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy osobních automobilů. Žalovaná navíc nárok žalobkyně uznala v souladu s ustanovením § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná je tedy povinna uhradit žalobkyni částku 2 150 Kč. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (v platném znění) úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalobkyně byla zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu nákladů ve výši 600 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, paušální odměna ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč dle § odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu.