12 C 215/2022-16 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 617,36 Kč spolu s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností, vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (reg. číslo C [číslo], dále jen„ právní předchůdce“). 3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Účastníci řízení byli dále vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalovaná sjednala s právním předchůdcem dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut neúčelový úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Dále se žalovaná v uvedené smlouvě zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 0,2833 % denně a k poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaná čerpala celkem 35 535,10 Kč a neuhradila právními předchůdci jistinu ve výši 2 617,36 Kč (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], potvrzeními o provedených platbách). Pohledávka za žalovanou byla dne [datum] převedena nejprve na [právnická osoba] ([IČO]) a dne [datum] na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh, oznámením ze dne [datum] včetně podacího lístku). Žalovaná však ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ničeho neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce dle smluvního ujednání žalované peněžní prostředky poskytl, avšak žalovaná se dostala do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni; postoupení bylo žalované oznámeno a žalobkyně je aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 2 617,36 Kč, protože žalovaná nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 11. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.