12 C 245/2022-206 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení celkové částky ve výši 329 100,15 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající z těchto smluv: smlouvy o půjčce ze dne [datum], smlouvy o půjčce ze dne [datum], smlouvy o půjčce ze dne [datum], smlouvy o půjčce ze dne [datum], smlouvy o půjčce ze dne [datum] a smlouvy o kontokorentu ze dne [datum], které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“). 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalovanému bylo dne [datum] do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání a žalovaný byl v předvolání poučen o skutečnosti, že pokud se k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil, žaloba mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum] a žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). 5. V dané věci se jedná o spor z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy, je proto nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 73 181 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 165 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 329 100,15, sestávající z částky 9 620 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, podání žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 49 600 Kč částkou 10 416 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. 7. O povinnosti k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 166 o. s. ř. doplňujícím výrokem rozsudku, jehož písemné vyhotovení bylo zapracováno do písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.