12 C 342/2022-26 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení celkové částky 7 350,77 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil své platební povinnosti ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] credit s.r.o. ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to bezhotovostně na žalovaným uvedený účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit poplatek ve výši 3 179 Kč s tím, že jej společně s poskytnutými peněžními prostředky vrátí v jediné splátce do [datum]. Právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření smlouvy, přičemž smlouva byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu, kterou právní předchůdce zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu právní předchůdce přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu; takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas a na svůj závazek uhradil pouze částku 5,31 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení z neuhrazené jistiny, smluvní úrok z úvěru, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pohledávka byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvil a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. B50EC/196070 bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrujícího vystupuje právní předchůdce, na straně úvěrovaného pak žalovaný. Právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč za poplatek ve výši 3 179 Kč s tím, že úvěrující je povinen odeslat finanční částku na bankovní účet úvěrovaného č. [bankovní účet] do 3 dnů od uzavření smlouvy, tj. [datum] a úvěrovaný je povinen splatit úvěr do [datum]. Pro případ prodlení se splácením úvěru je stanoven smluvní úrok, úrok z prodlení v zákonné výši, náhrada účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že právní předchůdce odeslal dne [datum] ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. 6. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Na předmětné listině je uveden toliko vlastnoruční podpis pravděpodobně osoby jednající za právního předchůdce a dále strojově čitelná informace o tom, že žalovaný měl danou listinu podepsat dne [datum] v 10: 28:13 hod. prostřednictvím elektronického kódu [číslo]. Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měl žalovaný vyjádřit vůli s obsahem předmětné listiny, nepředložila či neoznačila žádné důkazy způsobilé prokázat, že právě žalovaný elektronicky odsouhlasil obsah dotčené listiny (tvrzené smlouvy), resp. že prostřednictvím elektronického kódu zaslaného SMS zprávou tuto listinu následně podepsal. Žalobkyně rovněž neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč na účet žalovaného. Listina předložená žalobkyní označená jako„ Potvrzení o provedené platbě“ prokazuje toliko, že právní předchůdce odeslal dne [datum] ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žádný z žalobkyní předložených či označených důkazů ovšem neprokazuje, zda tyto peněžní prostředky byly na uvedený bankovní účet skutečně připsány (po odeslání je možné platbu stornovat), ani to, zda majitelem, resp. disponentem předmětného bankovního účtu byl právě žalovaný a peněžní prostředky se tak dostaly do jeho dispoziční sféry. <i>8. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.</i> <i>9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>10. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.</i> 11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele. 12. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdce uzavřel smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv. 13. Jak soud již shora konstatoval, žalobkyně rovněž neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč na účet žalovaného. Je na místě připomenout, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (zá výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalovanému na jeho bankovní účet, žádný z žalobkyní předložených důkazů však tuto skutečnost neprokazuje a žalobkyně k této sporné skutečnosti přitom neoznačila žádné další důkazy. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalovaného stran připsání peněžních prostředků z účtu žalobkyně) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. 14. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovaným právní předchůdce uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru; soud poté na zjištěný skutkový s