12 C 69/2022-14 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím, což žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný byl dne 30. 9. 2021 kontrolován přepravní kontrolou v prostředku městské hromadné dopravy (autobus - linka [číslo]) a neprokázal se platným přepravním dokladem, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 530 Kč. Žalovaný však přes výzvu žalovanou částku dosud nezaplatil. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Účastníci řízení byli dále usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2022 vyzváni, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. 5. Ve věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Soud na základě předložených důkazů (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] předžalobní upomínka a potvrzení o odeslání písemnosti, smluvní přepravní podmínky PID a tarif pražské integrované dopravy), vzal za prokázané, že žalovaný dne 30. 9. 2021 cestoval dopravním prostředkem, autobusem – linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, bez platného jízdního dokladu a vznikla mu tak povinnost k úhradě jízdného 30 Kč a přirážky 1 500 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění; v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný něčeho uhradil. 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: <i>8. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>9. Podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování, číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ustanovení § 2550 a násl. o. z. Žalovaný se neprokázal v prostředku hromadné dopravy přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, čímž žalobkyni dle citovaného § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vzniklo právo požadovat po žalovaném jízdné a přirážku k jízdnému v souhrnné výši 1 530 Kč. 12. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. 13. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 15. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.