5 C 23/2022-53 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojištění bylo ukončeno výpovědí ke dni 12. 9. 2020. Za období od 3. 9. 2020 do 12. 9. 2020 žalovaný sjednané pojistné neuhradil a dluží tak zažalovanou částku, kterou přes upomínku k zaplacení dosud neuhradil. 2. Podáním doručeným soudu dne 8. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 200 Kč, která odpovídá nákladům na uplatnění pohledávky, s odůvodněním, že žalobkyně nedisponuje dokladem prokazujícím odeslání upomínky, za kterou tyto náklady požadovala. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C -327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I -00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: 5. Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Kässbohrer, [registrační značka] v níž se žalovaný zavázal hradit pravidelné splátky pojistného stanovené ve výši 14 991 Kč ročně; první splátka byla splatná dne 3. 9. 2020 (prokázáno pojistnou smlouvou [číslo] ze dne 3. 9. 2020). Pojistná smlouva zanikla výpovědí ke dni 11. 9. 2020 (prokázáno výpovědí pojištění ze dne 7. 9. 2020). Za období od 3. 9. 2020 do 11. 9. 2020, žalovaný dluží pojistné ve výši 375 Kč, které ani po předžalobní výzvě neuhradil (prokázáno informací o nedoplatku pojistného, předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2021 včetně podacího archu). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“). Dle ustanovení § 1 odst. 3 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle ustanovení § 3 zákona pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z pojištění odpovědnosti způsobené provozem vozidla. Podle § 13 odst. 2 zákona zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 7. Za shora uvedeného bylo prokázáno, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný pojistné za rozhodné období neuhradil. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil pojistné v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Předmětem řízení byla celkem částka 625,34 Kč (100 %). Soud do této částky zahrnul též úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku (50,34 Kč). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 425,34 Kč (68 %). Neúspěšná byla co do částky 200 Kč (32 %), ohledně které bylo řízení zastaveno z důvodů na straně žalobkyně, a tedy nikoliv pro chování žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně tak činí 36 % (68 % úspěch – 32 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), částečné zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby po podání návrhu činí 1 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 1 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 315 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 36 % z částky 2 215 Kč, tj. 797,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.