5 C 234/2021-78 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že dne 16. 7. 2014 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a žalovaným vyzvednuto dne 30. 5. 2019. Odtah byl proveden na pokyn strážníka Městské policie hlavního města Prahy, když odtah byl proveden na základě § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silničním provozu“). V souvislosti s odtahem vozidla pak žalobkyni vznikl nárok na úhradu ceny odtahu a ceny parkovného, kdy náklady na odtah činí 1 900 Kč a náklady na parkovné činí 250 Kč za 1. až 3. den, 400 Kč za 4. až 180. den a 50 Kč za 181. den a každý následující až do vyzvednutí vozidla. Žalobkyni byl vůči žalovanému nárok již částečně přiznán rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 12. 2016, č.j. 5 C 294/2016-57, kterým byla žalovanému uložena povinnost nahradit náklady za odtah a parkovné do 4. 12. 2015. Žalobou v této věci se tak žalobkyně domáhá zaplacení parkovného za období od 5. 12. 2015 do 30. 5. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: 4. Dne 16. 7. 2014 bylo osobní motorové vozidlo tovární značky SAAB, [registrační značka], na pokyn strážníka Městské policie Hlavního města Prahy id. [číslo] odtaženo z ulice [příjmení] [jméno] z [anonymizováno] na základě § 27 zákona o silničním provozu (prokázáno protokolem o odtahu [číslo]). Jako vlastník a provozovatel uvedeného vozidla byl ke dni 6. 8. 2014 v centrálním registru vozidel zapsán [jméno] [příjmení], [datum narození], který ovšem uvedené vozidlo již dne 3. 3. 2012 na základě kupní smlouvy převedl na pana [jméno] [příjmení], narozeného 6. 7. 1973 (prokázáno kartou vozidla a kupní smlouvou ze dne 3. 3. 2012). Oznámeními byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyrozuměni o odtahu uvedeného vozidla včetně nákladů za odtah a parkovné (prokázáno oznámeními ze dne 1. 9. 2014 a 9. 9. 2014 včetně doručenek). Výzvou ze dne 9. 12. 2014 byl pan [jméno] [příjmení] žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky za odtah výše uvedeného vozidla (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 9. 12. 2014 včetně kopie obálky). Nařízením Rady Hlavního města Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013 byly v § 2 stanoveny maximální ceny, a to mj. 1 900 Kč za úplný odtah vozidla a za služby parkovišť určených ke střežení vozidel ve výši 50 Kč/den od 181. dne (prokázáno nařízení Rady č. 184 ze dne 12. 2. 2013). Žalobkyni byl nárok vůči žalovanému za odtah a parkovné do 4. 12. 2015 přiznán rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19. 12. 2016, č.j. 5 C 294/2016-57, kdy v řízení bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla je od 13. 6. 2012 žalovaný (prokázáno citovaným rozsudkem zdejšího soudu). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 27. 11. 2020). 5. Po právní stránce soud postupoval dle ustanovení § 27 odst. 1 zákona o silničním provozu, které obsahuje výčet situací, ve kterých řidič nesmí zastavit a stát. Podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 6. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, resp. nebyl prokázán opak, že žalovaný byl v předmětném období provozovatelem vozidla, které bylo odtaženo a umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalovaná částka odpovídá parkovnému za období uvedenému v žalobě. Soud jen podotýká, že absenci výzev ze strany žalobkyně žalovanému o odtahu vozidla a umístění na parkovišti nepřičítal k tíži žalobkyně, neboť žalovaný nebyl uveden jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v centrálním registru vozidel, ač měl činit kroky k takovému přihlášení, čímž by dosáhl toho, že žalobkyní by byl vyrozuměn přímo on. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 2 546 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 3 660 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 2 494,80 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 16 920,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.