9 C 295/2021-36 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaný byl vyzván usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2022, aby se k navrženému postupu vyjádřil; žalovaný se nevyjádřil, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitky. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, je tak založen cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C -327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I -00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobkyni jinou adresu neoznámil. Soud proto ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta. 4. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 784,59 Kč spolu s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o účtu, kterou s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) uzavřel dne 30. 10. 2017. Žalobkyně uvedla, že na základě citované smlouvy byl žalovanému aktivován sporožirový účet č. [bankovní účet], na účtu následně vznikl nepovolený debetní zůstatek, který právní předchůdce dne 1. 12. 2019 převedl na evidenční účet. Žalovaný ani přes výzvy na svůj dluh ničeho neuhradil. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 6. Právní předchůdce sjednal s žalovaným dne 30. 10. 2017 rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet] (prokázáno smlouvou ze dne 30. 10. 2017). Dále si účastníci ve smlouvě sjednali možnost žalovaného používat debetní kartu [typ] [produktu] (prokázáno z přílohy ke smlouvě ze dne 30. 10. 2017). Žalovaný překročil úvěrový limit (prokázáno výpisy z účtu) a dosud žalobkyni nevrátil peněžní prostředky ve výši 2 784,59 Kč s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně informován (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021, včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021). Žalovaný dosud z dlužné částky ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2021, spojenou s oznámením o postoupení pohledávky). 7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. 13. Soud shledal, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o účtu dle § 2662 an. o. z. a současně smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému peněžní prostředky poskytl, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 2 784,59 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni dle § 1970 o. z. též požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši, která je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. 14. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.