9 C 492/2021-14 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaná byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 10. 2021, aby se k navrženému postupu vyjádřila; žalovaná se nevyjádřila, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitky. 3. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu neplnění platebních povinností, vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 15. 4. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právní předchůdce žalobkyně] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“). 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalovaná sjednala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s právním předchůdcem dne 15. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne 15. 4. 2019 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 1 200 Kč, a to v jediné splátce dne 15. 5. 2019 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu). Peněžní prostředky byly převedeny na bankovní účet žalované v den podpisu smlouvy (prokázáno výpisem z účtu). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 3. 3. 2021 převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 včetně příloh, oznámením ze dne 13. 4. 2021 včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 13. 4. 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce dle smluvního ujednání žalované peněžní prostředky poskytl, avšak žalovaná se dostala do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, právní předchůdce žalobkyně tak úvěr zesplatnil. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni; postoupení bylo žalované oznámeno a žalobkyně je aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč a v souladu se smluvním ujednáním také na zaplacení sjednaného poplatku ve výši 1 200 Kč. Protože žalovaná nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 10. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.