12 C 316/2023-304 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 71 825,07 Kč s příslušenstvím z důvodu neplnění platebních povinností, vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KTK/210683 [číslo], kterou dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [anonymizováno], a.s, ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) 3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že požádala o splátkový kalendář, neboť se dostala do tíživé životní situace, když zůstala sama se 2 nezletilými syny. Dále uvedla, že žalobkyní navrženou splátku ve výši 5 000 Kč měsíčně není schopna splácet a požádala o splátky co nejnižší, nejlépe ve výši 1 000 Kč. 4. Ve věci bylo soudem původně nařízeno ústní jednání na den [datum] v 9:00 hod. Z tohoto jednání se žalobkyně i žalovaná omluvila. Žalovaná se omluvila v den konání tohoto jednání a to prostým emailem, doručeným soudu v čase 7:53:52, z důvodu nemoci syna s tím, že si nepřeje, aby se jednání konalo v její nepřítomnosti. Soud toto jednání odročil na [datum] v 10:30 hodin, přičemž žalovanou současně poučil, že její příští případné žádosti o odročení již nevyhoví, nebude-li doložena lékařským potvrzením, či jiným dokladem, prokazujícím, že se jednání nemůže zúčastnit. Žalovaná byla v předvolání k jednání poučena o skutečnosti, že pokud se k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 5. Žalovaná prostým emailem ze dne [datum], doručeným soudu v čase 9:21, se z jednání omluvila opět z důvodu nemoci syna a požádala o náhradní termín. Soud žádosti žalované o odročení jednání nevyhověl, neboť přes dřívější poučení neobsahovala žádné, další konkrétní okolnosti stran důležitých důvodů. Je třeba zdůraznit, že v nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání. Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, totiž nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat„ důležitý důvod“; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti. Jak bylo v judikatuře Nejvyššího soudu konstatováno (srov. 21 Cdo 1030/2017, 20 Cdo 1358/99), soud musí mít možnost posoudit, jaká konkrétní okolnost účastníkovi či jeho zástupci v účasti při jednání brání a zda jde o okolnost významnou, která neúčast u jednání ospravedlňuje, a v případě potřeby ji i ověřit. Jen na základě konkrétních okolností může soud dovodit, zda se o odročení žádá z důležitého důvodu, a zabránit eventuálně neodůvodněným průtahům v řízení. To se v daném případě nestalo, proto soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. 6. Žalovaná se k uvedenému jednání bez důvodné omluvy nedostavila, žaloba jí byla doručena dne [datum] (opětovně včetně všech doplňujících vyjádření dne [datum]) a žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). 7. V dané věci se jedná o spor z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru, je proto nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vnikly z uvedeného titulu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 486 Kč Tyto náklady sestávají z celkově zaplaceného soudního poplatku v částce 3 592 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 825,07 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý z pěti úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 400 Kč ve výši 4 494 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], neboť tímto podáním byl pouze odstraněn deficit žalobních tvrzení. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum] a [datum], když žalobkyně tvrdila, že se jedná o jednoduché výzvy k plnění, ovšem tato podání se pouze vymezují proti hrazení dluhu žalované ve splátkách, tedy se zjevně nejedná o jednoduché výzvy k plnění, o úkon ve věci samé. V neposlední řadě soud rovněž žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], když žalobkyně tímto podáním pouze vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 9. Soud vyhověl žádosti žalované o možnost splnění peněžité povinnosti ve splátkách a při stanovení výše splátky přihlédl k tíživé finanční situaci žalované a určil splátky způsobem, který bude motivovat žalovanou k úhradě dluhu a současně žalobkyni jako věřitele nepoškodí. 10. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.