12 C 377/2022-30 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 6. 2022 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení celkové částky 36 500 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila své platební povinnosti ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2021, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 14 000 Kč s tím, že jej společně s poskytnutými peněžními prostředky žalovaná vrátí v 5 splátkách opakujících se každých 14 dní po 6 800 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku jejího prodlení je tak povinna zaplatit žalobkyni nejen jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, ale také smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou, celkem 2 500 Kč. 2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Z listiny nazvané smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně věřitele vystupuje žalobkyně, na straně klienta pak žalovaná. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek ve výši 14 000 Kč s tím, že úvěr s poplatkem bude vrácen v pěti splátkách opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru po 6 800 Kč. Pro případ prodlení s jednotlivými splátkami byla stanovena sankce ve výši 500 Kč. 4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 21. 5. 2021 ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. 5. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala či jinak vyjádřila svoji vůli být vázána obsahem listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru [číslo]. Na předmětné listině je uveden toliko vlastnoruční podpis pravděpodobně osoby jednající za žalobkyni a dále strojově čitelná informace o tom, že žalovaná měla danou listinu podepsat dne 21. 5. 2021 prostřednictvím SMS verifikace: [číslo]. Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měla žalovaná vyjádřit vůli s obsahem předmětné listiny, nepředložila či neoznačila žádné důkazy způsobilé prokázat, že právě žalovaná elektronicky odsouhlasila obsah dotčené listiny (tvrzené smlouvy), resp. že prostřednictvím elektronického kódu zaslaného SMS zprávou tuto listinu následně podepsala. Žalobkyně rovněž neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč na účet žalované. Listina předložená žalobkyní označená jako„ Potvrzení o provedené odchozí platbě“ prokazuje toliko, že žalobkyně odeslala dne 21. 5. 2021 ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žádný z žalobkyní předložených či označených důkazů ovšem neprokazuje, zda tyto peněžní prostředky byly na uvedený bankovní účet skutečně připsány (po odeslání je možné platbu stornovat), ani to, zda majitelem, resp. disponentem předmětného bankovního účtu byla právě žalovaná a peněžní prostředky se tak dostaly do její dispoziční sféry. <i>7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>8. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.</i> 9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. 10. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o podnikatelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovanou, neboť zadat údaje žalované do jeho systému mohl prakticky kdokoliv. 11. Jak soud již shora konstatoval, žalobkyně rovněž neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč na účet žalované. Je na místě připomenout, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (zá výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalované na její bankovní účet, žádný z žalobkyní předložených důkazů však tuto skutečnost neprokazuje. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalované stran připsání peněžních prostředků z účtu žalobkyně) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. 12. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru; soud poté na zjištěný skutkový stav nemohl aplikovat ani ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravující bezdůvodné obohacení, jelikož žalobkyně neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků žalované. S ohledem na shora uvedené soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v celém rozsah zamítl (výrok I.). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II.)