12 C 42/2023-28 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 8 335 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila své platební povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 29. 7. 2021, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč, a to bezhotovostně na účet [číslo] [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků celkem žalobkyni vrátit částku ve výši 8 335 Kč s tím, že jej společně s poskytnutými peněžními prostředky vrátí v jediné splátce se splatností ke dni 28. 8. 2021. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve smlouvě a toto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy; smlouva se žalovanou byla uzavřena elektronicky. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala (potvrdila správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) tím, že [právnická osoba] [anonymizováno] (sídlem [adresa], Litva, registrované pod [číslo]) zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Žalovaná splátku neuhradila řádně a včas, v důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady ve výši 2 450 Kč. 2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 29. 7. 2021 bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně věřitele vystupuje žalobkyně, na straně klienta pak žalovaná. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč za poplatek ve výši 1 835 Kč s tím, že úvěr s poplatkem bude vrácen v jediné splátce se splatností ke dni 28. 8. 2021. Pro případ prodlení se splácením úvěru je stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 8 335 Kč za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení; dále byla stanovena povinnost klienta hradit náklady spojené s uplatněním pohledávky. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 5. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala či jinak vyjádřila svoji vůli být vázána obsahem listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Na předmětné listině je uveden toliko vlastnoruční podpis pravděpodobně osoby jednající za žalobkyni a dále strojově čitelná informace o tom, že žalovaná měla danou listinu podepsat dne 29. 7. 2021 prostřednictvím elektronického kódu SMS kódu [číslo]. Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měla žalovaná vyjádřit vůli s obsahem předmětné listiny, nepředložila či neoznačila žádné důkazy způsobilé prokázat, že právě žalovaná elektronicky odsouhlasila obsah dotčené listiny (tvrzené smlouvy), resp. že prostřednictvím elektronického kódu zaslaného SMS zprávou tuto listinu následně podepsala. Žalobkyně rovněž neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6 500 Kč na účet žalované. Listina předložená žalobkyní označená jako„ přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ neprokazuje ničeho, neboť se jedná o listinu vytvořenou toliko žalobkyní. Žádný z žalobkyní předložených či označených důkazů nijak neprokazuje, zda byly peněžní prostředky na uvedený bankovní účet skutečně zaslány a především připsány (po odeslání je možné platbu stornovat), ani to, zda majitelem, resp. disponentem předmětného bankovního účtu byla právě žalovaná a peněžní prostředky se tak dostaly do její dispoziční sféry. <i>6. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.</i> <i>7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>8. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.</i> 9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele. 10. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovanou, neboť zadat údaje žalované do systému mohl prakticky kdokoliv. 11. Jak soud již shora konstatoval, žalobkyně rovněž neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6 500 Kč na účet žalované. Je na místě připomenout, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (zá výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalované na její bankovní účet, žádný z žalobkyní předložených důkazů však tuto skutečnost neprokazuje a žalobkyně k této sporné skutečnosti přitom neoznačila žádné další důkazy. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalované stran připsání peněžních prostředků z účtu žalobkyně) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. 12. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním; soud poté na zjištěný skutkový stav nemohl aplikovat ani ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravující bezdůvodné obohacení, jelikož žalobkyně neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků žalované. S ohledem na shora uvedené soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v celém rozsah zamítl (výrok I.). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II.)