5 C 252/2023-14 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 12. 2021 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [spisová značka], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostně. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 236,71 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 367,29 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2023 uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním občanem Rumunska, na území České republiky má bydliště v [obec], [ulice a číslo], [PSČ]. Ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky rozhodnout o žalobě podle čl. 17 bod 1 písm. c) a čl. 18 bod 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis), neboť dle posledně uvedeného článku smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Použitelnost českého práva vyplývá z čl. 6 bodu 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Na základě skutkových zjištění (viz níže) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 1. 7. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení předmětné pohledávky ze dne 23. 1. 2023, včetně seznamu pohledávek), [anonymizováno] [právnická osoba] ([IČO]), uzavřela se žalovaným smlouvu, podle které poskytla žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč (prokázáno smlouvou ze dne 15. 12. 2021, potvrzením o vyplacení úvěru, formulářem pro standardní /předsmluvní/ informace o spotřebitelském úvěru). Úrok byl sjednán ve výši 36 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit v jediné splátce do 30 dnů od čerpání úvěru včetně příslušenství a smluvených poplatků ve výši 9 920,36 Kč. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit částku 11 604 Kč; Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno dopisem ze dne 2. 2. 2023). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění dluhu (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2023 a podacím lístkem ze stejného dne). Žalovaný v řízení neprokázal, že by na uvedený dluh něčeho plnil. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 604 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.