5 C 358/2023-16 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se návrhem na zahájení řízení domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované jako jeho dceři. Žalobu odůvodnil tím, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalobce k žalované rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2006, č.j. P 1/95-163, přičemž s účinností od 1. 10. 2010 se na základě dohody s matkou žalované zavázal hradit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. S žalovanou se v současné době nestýká a nemá o ní žádné informace. Vzhledem k tomu, že je žalované 30 let a z informací dostupných z živnostenského rejstříku se dozvěděl, že žalovaná má od 1. 6. 2023 živnostenské oprávnění, předpokládá, že dcera již ukončila řádné studium a je schopna se sama živit. Má tak za to, že došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující zrušení vyživovací povinnosti. 2. Žalovaná se k návrhu, ač jí byl řádně doručen, nevyjádřila. 3. Žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: 5. Naposledy byla vyživovací povinnost žalobce vůči žalované stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2006, č.j. P 1/95-163, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2007, jímž byla schválena dohoda rodičů žalované, kterou se žalobce zavázal přispívat na výživu dcery částkou ve výši 2 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2007 (prokázáno citovaným rozsudkem). Dohodou rodičů žalované se žalobce zavázal s účinností od 1. 1. 2011 přispívat výživné na dceru ve výši 4 000 Kč měsíčně, a to přímo k rukám dcery (prokázáno dohodou ze dne 10. 9. 2010). Žalovaná je v živnostenském rejstříku zapsána jako podnikající osoba se vznikem oprávnění od 1. 6. 2023 na dobu neurčitou (prokázáno výpisem z živnostenského rejstříku). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nějž lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, než jsou děti schopny se samy živit. Obvykle tato doba odpovídá době, po kterou se dítě řádným studiem připravuje na budoucí povolání. Soud v projednávané věci vycházel pouze ze skutečností uvedených v návrhu, kdy vzhledem k věku žalované a skutečnosti, že je zapsána jako podnikající osoba v živnostenském rejstříku, lze mít skutečně za to, že se žalovaná již nadále studiem na budoucí povolání nepřipravuje a je schopna se sama živit. Ostatně žalovaná se ve věci sama nevyjádřila a netvrdila jiné skutečnosti. Po žalobci pak nebylo vzhledem k jeho tvrzení, že se s dcerou nestýká, možno požadovat k osvědčení nároku více. Soud proto dospěl k závěru, že vzhledem k zjištěným a nevyvráceným skutečnostem tu již není povinnost žalobce předpokládaná zákonem, a proto soud povinnost stanovenou shora citovaným rozsudkem ve znění uzavřené dohody zrušil s účinností ke dni, kdy žalované vzniklo živnostenské oprávnění. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Ačkoliv soud vyhověl žalobcově návrhu, nebyl zjištěn postoj žalované včetně jednání o uplatněném nároku před zahájením soudního řízení, a proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, přičemž žalobce náhradu nákladů řízení ani nepožadoval.