5 C 47/2023-57 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný v průběhu roku 2021 odebral od žalobkyně zboží specifikované v jednotlivých dodacích listech, za což se zavázal uhradit žalobkyni vyfakturovanou cenu. Žalovanému tak byly za odebrané zboží žalobkyní vystaveny faktury, které ovšem žalovaný přes výzvy žalobkyně k zaplacení a jeho přísliby dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), z nichž zjistil tyto skutečnosti, a po postupu dle § 132 o.s.ř. i následující skutkový stav: 4. Žalovaný od žalobkyně odebral zboží specifikované v dodacích listech č. [anonymizováno] [číslo] [rok], č. [anonymizováno] [číslo] [rok], č. [anonymizováno] [číslo] [rok], č. [anonymizováno] [číslo] [rok], č. [anonymizováno] [číslo] [rok], č. [anonymizováno] [číslo] [rok] a č. [anonymizováno] [číslo] [rok], což na každém z dodacích listů stvrdil svým podpisem (prokázáno uvedenými dodacími listy). Žalobkyně za zboží odebrané dle dodacího listu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] vystavila žalovanému fakturu na částku 4 559 Kč se splatností dne 1. 4. 2021 (prokázáno fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok]), za zboží odebrané dle dodacího listu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] vystavila žalovanému fakturu na částku 6 163,38 Kč se splatností dne 8. 3. 2021 (prokázáno fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok]), za zboží odebrané dle dodacího listu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] vystavila žalovanému fakturu na částku 6 490,75 Kč se splatností dne 19. 3. 2021 (prokázáno fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok]), za zboží odebrané dle dodacího listu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] vystavila žalovanému fakturu na částku 3 618 Kč se splatností dne 11. 3. 2021 (prokázáno fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok]), za zboží odebrané dle dodacího listu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] vystavila žalovanému fakturu na částku 1 925 Kč se splatností dne 15. 3. 2021 (prokázáno fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok]), za zboží odebrané dle dodacího listu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] vystavila žalovanému fakturu na částku 16 132,30 Kč se splatností dne 5. 4. 2021 (prokázáno fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok]) a za zboží odebrané dle dodacího listu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] vystavila žalovanému fakturu na částku 10 191,45 Kč se splatností dne 12. 3. 2021 (prokázáno fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok]). 5. Žalovaný přislíbil dlužnou částku uhradit ve třech až čtyřech dohodnutých splátkách s tím, že by byl schopen započít splácet dluh od března (prokázáno e-mailem žalovaného ze dne 9. 2. 2022). Žalobkyně žalovanému dala na vědomí seznam jemu fakturovaných částek za období roku 2021, kdy u shora uvedených faktur žalobkyně dosud od žalovaného neevidovala žádnou platbu (prokázáno žalobkyně sdělením ze dne 30. 3. 2022). Žalovaný navrhl, že by dlužnou částku uhradil ve třech splátkách, a to první splátku ve výši 16 354,83 Kč do dne 31. 7. 2021, druhou splátku ve výši 16 592,75 Kč do dne 31. 8. 2021 a třetí splátku ve výši 16 132,30 Kč do dne 30. 9. 2021 (prokázáno návrhem splátkového kalendáře). Žalovaný měl být před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 14. 11. 2022 bez dokladu o jejím odeslání). 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že odebráním zboží mezi účastníky řízení došlo k uzavření kupních smluv, přičemž žalobkyně svůj závazek odevzdat žalovanému předmět kupní smlouvy a umožnit mu nabýt vlastnické právo k předmětu kupní smlouvy splnila. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalovaný jednotlivé kupní ceny v termínech dle vystavených faktur neuhradil a opakovaně žalobkyni deklaroval, že svůj závazek splní prostřednictvím splátek, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že na svůj dluh dosud alespoň částečně něčeho plnil. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti každé z jednotlivých faktur do prodlení se zaplacením takové částky. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 o.z. a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto jí náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 2 454 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne 14. 4. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 3 100 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 12 654 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Více nebylo žalobkyní na náhradě nákladů řízení účtováno. Soud pak žalobkyni náhradu nákladů řízení přiznal, ačkoliv neprokázala, že před podáním žaloby žalovaného vyzývala k plnění předžalobní výzvou ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., resp. že tuto výzvu žalovanému skutečně zaslala. Jelikož byla žalovanému žaloba řádně doručena, byl seznámen s podstatou žaloby a v průběhu celého řízení nečinil žádné kroky k vyrovnání svého závazku, ačkoliv jeho důvodnost byla prokázána, dospěl soud k závěru, že absence předžalobní výzvy není překážkou, aby žalobkyni náhradu nákladů řízení přiznal (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).