1 C 170/2024-32 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 13 807,86 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále též „právní předchůdkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 600 Kč splatný jednorázově. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalované nebylo ničeho uhrazeno.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 26. 8. 2022 nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , jež byla koncipovaná mezi právní předchůdkyní a žalovanou a zněla na částku 6 600 Kč, soud zjistil, že na listině byl u jména žalované SMS kód , hodnota, , na listině bylo uvedeno u žalované číslo bankovního účtu: , číslo, . Z listiny Potvrzení o platbě (, právnická osoba, ) a odpovědi , právnická osoba, na žádost soudu soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, znějící na jméno žalované odešla dne 26. 8. 2022 platba ve výši 6 600 Kč, a to z účtu vedeném na majitele - právní předchůdkyni, a na účet žalované byla platba připsána 29. 8. 2022. Soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2024 a podacího lístku ze stejného dne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a současně žalované oznámila postoupení pohledávky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil, nad již zjištěné, další rozhodné skutečnosti.Dále soud neprovedl dokazování ke skutečnostem obecně zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci mělo jít o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, neboť neměl prokázánu podmínku k takovému dokazování, a to uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nadto sama žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu avizovala, že k posouzení úvěruschopnosti žalované nenavrhuje žádných dalších důkazů. Není-li sjednána smlouva, ztrácí význam dokazovat, zda jejímu „uzavření“ předcházelo řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně měla zájem dne 26. 8. 2022 uzavřít se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 6 600 Kč, soudu však nebylo prokázáno, že by předložená smlouva byla uzavřena (podepsána žalovanou). Kód na konci listiny „Smlouva“ byl sice vepsán na listinu soudu předloženou ve formátu PDF, ale bez doprovodných znaků, které by soud přesvědčily o procesu elektronického uzavírání smlouvy se žalovanou. Bylo však prokázáno, že na základě tvrzené smlouvy žalovaná čerpala dne 29. 8. 2022 částku 6 600 Kč.4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:5. Právní předchůdkyně chtěla uzavírat smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na věc neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.13. Soud se především zabýval otázkou, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena a dospěl k závěru, že tato skutečnost nebyla prokázána, v tomto směru neunesla žalobkyně důkazní břemeno. Otázka přitom nestojí tak, že by k podpisu nebyl dostatečný kód transferovaný elektronicky (tvrzený SMS kód , hodnota, ), ale rozhodující je skutečnost, že tento způsob podpisu (uzavření smlouvy) žalobkyně jen tvrdila, avšak neprokázala. Žalobkyně nepředložila podklady, ze kterých měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud má však za prokázané, že právní předchůdkyně umožnila žalované načerpat 6 600 Kč.14. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou, neboť uzavření této smlouvy nebylo prokázáno. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně poskytla právní předchůdkyně, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Nelze tedy vyhovět ani nároku na příslušenství vycházejícímu z tvrzené smlouvy. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 6 600 Kč a žalovaná zpět ničeho neuhradila, bezdůvodné obohacení žalované tak činí 6 600 Kč.15. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 6 600 Kč (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).16. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.17. Soud má závěry právě zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu za uplatitelné i v nynější věci nikoliv neplatné, ale co do uzavření neprokázané smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou však bylo plněno. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalované časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, neboť žalovaná soudu ničeho netvrdila ani nepředložila (byla nekontaktní). Soud tedy vyšel ze spisu, ze kterého se podávalo, že žalovaná nebyla s to uhradit jednorázově 6 600 Kč. Proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni 6 600 Kč v měsíčních splátkách 600 Kč, jak je uvedeno ve výroku II.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení úspěšnější o 26 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství 17 757,28 Kč/bylo jí přiznáno 6 600 Kč; od úspěchu žalované 63 % soud odečetl úspěch žalobkyně 37 %, rozdíl činí 26 %). Ža