12 C 164/2024-49 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 598,68 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní karty, kterou s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“) uzavřela dne 26. 2. 2020 a na jejímž základě bylo žalované umožněno čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč; žalovaná načerpala v průběhu trvání úvěrového vztahu částku celkem ve výši 15 704,20 Kč, přičemž doposud uhradila celkem částku ve výši 12 978,63 Kč. Před poskytnutím úvěru bylo v rámci posouzení schopnosti žalované splácet úvěr vycházeno z údajů poskytnutých bance žalovanou, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích jako NRKI, ISIR a databáze Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce a za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit úrok ve výši 12 % ročně. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu ke dni 28. 2. 2023. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 298,68 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 300 Kč, dále pak příslušenství v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že právní předchůdce při schvalování úvěru vycházel z platební historie žalované, potvrzení o výši příjmu žalované, žádosti o úvěr. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023, 13. 10. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem a , Anonymizováno, (IČO , IČO, ) a následně mezi , Anonymizováno, a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Dále byli účastníci vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2024, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně s navrženým postupem souhlasila. Žalovaná pak byla usnesením ze dne 23. 5. 2024 opětovně vyzvána, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se opět nevyjádřila, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitky.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.6. Dne 26. 2. 2020 požádala žalovaná prostřednictvím pobočkové sítě právního předchůdce o úvěr a uvedla, že její příjem činí 22 764 Kč a její výdaje jsou nulové. Z potvrzení o výši příjmů právní předchůdce zjistil, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, a současně ověřil příjem žalované z tohoto zaměstnání v průměru ve výši 22 764 Kč. Právní předchůdce dále zjistil, že žalovaná bydlí v pronajatém domu/bytě a je svobodná (zjištěno z potvrzení o výši příjmu, žádosti o smlouvy o revolvingovém úvěru). Dne 26. 2. 2020 uzavřel právní předchůdce s žalovanou smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní karty. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový úvěr až do limitu 10 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v měsíčních splátkách vždy ve výši 2 % vyčerpaného úvěrového rámce (prokázáno smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 26. 2. 2020). Právní předchůdce žalované zaslal výzvu ke splacení celého úvěru a dluh zesplatnil ke dni 28. 2. 2023 (prokázáno listinou ze dne 1. 3. 2023). Pohledávka za žalovanou byla nejprve postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 a 13. 10. 2023, oznámením ze dne 25. 9. 2023 a 9. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu a seznamu odeslaných zásilek). Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2023, včetně seznamu odeslaných zásilek).7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud shledal, že mezi právním předchůdcem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z., neboť právní předchůdce splnil svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná na základě smlouvy čerpala peněžní prostředky ve výši 15 704,20 Kč, poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela a svému závazku v částce 9 298,68 Kč nedostála a dlužné smluvní úroky právní předchůdci nevrátila. Zároveň soud uzavřel, že právní předchůdci vzniklo také právo na zaplacení částky ve výši 3 300 Kč představující smluvní poplatky. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. Tím, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně doložila osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za podání ze dne 17. 5. 2024, 21. 5. 2024, neboť těmito podáními žalobkyně pouze odstraňovala deficit žalobních tvrzení.12. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.