12 C 184/2024-36 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 8. 2019 po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 382 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, , kterou s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 9. 11. 2009. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce , právnická osoba, (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“) přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal půjčku řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 372 Kč (poslední splátka ve výši 84 Kč). Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 032 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas a do postoupení pohledávky na svůj dluh uhradil toliko částku ve výši 7 650 Kč, právní předchůdce žalobkyně tak využil svého oprávnění a půjčku ke dni 3. 1. 2011 zesplatnil. Za období od postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 4 000 Kč, a to dne 12. 5. 2017. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 7 833,33 Kč s příslušenstvím, představovaným souhrnným poplatkem 2 548,67 Kč a zákonným úrokem z prodlení; přes předžalobní výzvu žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“), a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci řízení byli usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 4. 2024 vyzváni, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky.4. Ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne 9. 11. 2009, sjednané mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, se podává, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 372 Kč (poslední splátka ve výši 84 Kč). Celková dlužná částka činila 22 032 Kč a sestávala se z jistiny 12 000 Kč a souhrnného poplatku 10 032 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 se podává, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016, se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.7. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 7. 2018 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.8. Z příloh žaloby, jakož i z tvrzení žalobkyně, jimž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 9. 11. 2009 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč; poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 032 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 372 Kč (poslední splátka ve výši 84 Kč). Celková dlužná částka činila 22 032 Kč. Soud vzal za prokázané, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 7 650 Kč a po postoupení předmětné pohledávky zaplatil žalovaný žalobkyni celkem 4 000 Kč. V neposlední řadě má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění.9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.10. Podle § 657 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.13. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.14. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.15. Podle § 56 odst. 1, 2 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).16. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků za použití § 3028 odst. 3 o. z. jako smlouvu o půjčce podle § 657 an. obč. zák. Současně vzhledem k tomu, že žalovaný vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě také aplikovat i příslušná ustanovení obč. zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.17. Na základě shora uvedeného soud shledal, že mezi účastníky sice došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., sjednaný souhrnný poplatek byl však ve smlouvě sjednán neplatně. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč přenechal a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit předmět půjčky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 032 Kč. Pojem souhrnný poplatek není ve smlouvě nijak blíže specifikován, definován; není zřejmé, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně obsahuje, za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy, jako je tomu v daném případě, poskytuje žalobkyně, resp. její právní předchůdce, obdobné půjčky opakované za účelem dosažení zisku a ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna, nelze ujednání o souhrnném poplatku hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003).18. Soud tak při posuzování povahy souhrnného poplatku vycházel ze shora citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v době uzavření smlouvy maximálně 14,48 % ročně a v daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá cca 107,9 % z poskytnuté jistiny, což podstatně (téměř osminásobně) přesahovalo horní hranici obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku je tak absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč. zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto shledat neplatným jen tu část ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje.19. Je třeba také zdůraznit, že s ohledem na skutečnost, že se v daném případě jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „souhrnný poplatek“ se bude, byť i jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Ujednání o souhrnném poplatku tak soud hodnotil jako pro spotřebitele klamavé, a proto na něj nedopadá omezení přezkumu požadavku zachování dobré víry při uzavírání spotřebitelských smluv ve smyslu § 56 odst. 2 obč. zák.20. V dané věci byl tedy úrok smluven neplatně a plnění žalovaného je třeba považovat za určené na splacení jistiny. Proto soud žalobkyni přiznal částku představující dosud neuhrazenou jistinu z uzavřené smlouvy, tj. 350 Kč (12 000 Kč – 7 650 Kč – 4 000 Kč) a dále úrok z prodlení ve sm