12 C 426/2023-35 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 8. 2023 se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení celkové částky 16 662,62 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil své platební povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřel dne 12. 9. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 888 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 16 654 Kč, z čehož částka 15 422 Kč připadla na úvěr a částka 1 232 Kč na pojistné, vše se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek po 1 514 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 21,46 %, RPSN činilo 23,04 % ročně. Žalovaný podepsal Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] dále Žádost/smlouvu o klasickém úvěru, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru, a to fyzicky, či v portálu internetového bankovnictví. Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží, přičemž právní předchůdce vyhodnotil žádost žalovaného, v případě její akceptace po potvrzení dodání zboží či služby zprostředkovatelem úvěru převedl na bankovní účet zprostředkovatele peněžní prostředky ve výši odpovídající kupní ceně zvoleného zboží či služby. Žalovaný čerpal částku celkem ve výši 13 888 Kč, splátky však nehradil řádně a včas a na svůj závazek neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, sjednaný smluvní úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 774,62 Kč (ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny za období od 22. 1. 2023 do 10. 8. 2023 dle čl. VI. žádosti). Pohledávka byla s účinností ke dni 22. 2. 2023 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne 12. 9. 2022 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] současně smlouvu o klasickém úvěru [číslo] dle které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 888 Kč za účelem koupě spotřebního zboží, a to na bankovní účet určený zprostředkovatelem nebo obchodníkem uvedeným na prodejním dokladu. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právnímu předchůdci vrátit spolu s úrokem ve výši 21,46 % ročně, dále bylo sjednáno pojištění, vše se žalovaný zavázal splatit v 11 pravidelných měsíčních splátkách po 1 514 Kč. Ve smlouvě si účastníci v čl. VI. sjednali pro případ prodlení dlužníka s úhradou jakékoliv splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, dále náhradu nákladů spojených s vymáháním i poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] smlouvou o klasickém úvěru [číslo]). Právní předchůdce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023, včetně přílohy, a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 2. 2023). Žalovaný byl naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2023, která mu byla dne 13. 6. 2023 odeslána (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem). 5. Současně však soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce poskytnul peněžní prostředky ve výši 13 888 Kč žalovanému, respektive v souladu se smluvním ujednáním na bankovní účet určený zprostředkovatelem za účelem úhrady prodejní ceny zboží. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní předložená listina nazvaná jako žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] byla mezi právním předchůdcem a žalovaným uzavřena dle § 2395 o. z., tvrzení žalobkyně o poskytnutí peněžních prostředků však v řízení prokázáno nebylo. 8. S ohledem na to, že dokumenty prokazující, že právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 13 888 Kč, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána její tvrzení. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 9. Jak soud již shora konstatoval, tvrzení žalobkyně o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 13 888 Kč žalovanému tak nebylo v řízení prokázáno. Je na místě připomenout, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (zá výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalovanému na bankovní účet zprostředkovatele, žádný z žalobkyní předložených důkazů však tuto skutečnost neprokazuje a žalobkyně k této sporné skutečnosti přitom neoznačila žádné další důkazy. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalovaného stran připsání peněžních prostředků z účtu žalobkyně) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. 10. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému peněžní prostředky poskytla, soud proto na zjištěný skutkový stav nemohl aplikovat ani ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravující bezdůvodné obohacení. S ohledem na shora uvedené soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v celém rozsah zamítl (výrok I.). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II.)