4 C 47/2024-40 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částky 26 372,13 Kč s příslušenstvím a částku 22 873,83 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 11.4.2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč. Spolu s poskytnutými finančními prostředky měla žalovaná zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně 20 071 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne 19.2.2021 uzavřela s žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku ve splátkách vrátit společně s částkou 20 071 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalované na základě údajů, které uvedla do zákaznické karty, doloženého příjmu. Žalobkyně uvedla, že na smlouvu ze dne 11.,4.2021 uhradila žalovaná částku 5 818 Kč. Na smlouvu ze dne 19.2.2021 uhradila částku 9 682 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Na základě předžalobní výzvy nebylo uhrazeno ničeho.2. Žalovaná uvedla, že když se smlouvy uzavřely, bydlela s matkou v sociálním bytě. Pak se musely vystěhovat. Nastěhovala se ke svému příteli. Musela si najít práci, když ji měla, snažila se platit alespoň po 1 700 Kč, ale když si pak zjišťovala, kolik ještě má , Anonymizováno, uhradit, bylo jí řečeno, že stále stejnou částku. Sdělila, že nyní má práci, ale je těhotná. Uvedla, že by chtěla splátkový kalendář, kdy je nyní možné, aby hradila částku 1 000 Kč měsíčně.3. Ze smlouvy o úvěru číslo , tel. číslo, ze dne 11.4.2021 a smluvních podmínek o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě poskytla , Anonymizováno, žalované částku 15 000 Kč. Spolu s touto částkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku 20 071 Kč, z čehož činí částka 12 088 Kč jako úrok ze smlouvy kapitalizovaný ve výši 20,79% ročně, částka 1 500 Kč za zpracování půjčky a částka 4 143 Kč za službu komfortního splácení. Tyto částky měla žalovaná zaplatit ve splátkách po 450 Kč týdně.4. Ze smlouvy o úvěru číslo , tel. číslo, ze dne 19.2.2021 a smluvních podmínek o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě poskytla , Anonymizováno, žalované částku 15 000 Kč. Spolu s touto částkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku 20 071 Kč, z čehož činí částka 12 088 Kč jako úrok ze smlouvy kapitalizovaný ve výši 20,79% ročně, částka 1 500 Kč za zpracování půjčky a částka 4 143 Kč za službu komfortního splácení. Tyto částky měla žalovaná zaplatit ve splátkách po 450 Kč týdně.5. Ze zákaznické karty ze dne 19.2.2021 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči, že žádá o zápůjčku na výbavu domácnosti. Uvedla, že má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, uvedla, že předložila dvě výplatní pásky, průměrný čistý příjem uvedla 27 908 Kč, jako odhadované výdaje 5 000 Kč.6. Ze zákaznické karty ze dne 11.4.2021 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, zápůjčku požaduje na výbavu domácnosti. Uvedla, že má smlouvu na dobu neurčitou, průměrný čistý příjem 21 256 Kč. Interní splátky uvedla 1 980 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 3 000 Kč.7. Z potvrzení o příjmu ze dne 9.4.2021 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil 21 256 Kč.8. Z přehledu plateb vyplynulo, že žalovaná uhradila na smlouvu ze dne 19.2.2021 částku 9 682 Kč a na smlouvu ze dne 11.4.2021 částku 5 818 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne 14.12.2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění před tím, než byla žaloba podána.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení.19. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o .z. jako smlouvu o zápůjčce. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.21. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil.22. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleolog