5 C 187/2024-30 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně - , jméno FO, uzavřela se žalovaným dne 31. 12. 2015 smlouvu, podle které umožnila žalovanému čerpat kontokorentní úvěr prostřednictvím bankovního účtu č. , č. účtu, až do výše limitu 29 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky banky. Žalovaný se zavázal platit bance poplatky dle sazebníku. Žalovaný porušoval smluvní podmínky, nesplácel úvěr řádně a včas, a nedovoleně překročil úvěrový limit. Žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 3. 1. 2022. Žalovaný ani po zesplatnění nezaplatil dluhy z úvěru a poplatky. Banka následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022. Žalovaný dosud dluží na jistině úvěru a poplatcích částku 32 723,46 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství pohledávky, a to úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani po předžalobní výzvě.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřili, a proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu č. , č. účtu, , jejíž součástí jsou obchodní podmínky banky a sazebník (prokázáno smlouvami ze dne 31. 12. 2015 a 23. 8. 2016). Předchůdkyně žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr do výše smluveného limitu 29 000 Kč, který žalovaný čerpal. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 18 % ročně. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni poplatky dle sazebníku (vše prokázáno výpisem z účtu žalovaného, sazebníkem). Protože žalovaný překročil smluvený limit a nepovolený záporný zůstatek na účtu nevyrovnal, žalobkyně podle smluvních ujednání prohlásila úvěr za splatný ke dni 3. 1. 2022 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě (prokázáno dopisem ze dne 13. 12. 2021). Žalobkyně nabyla pohledávku od své předchůdkyně postoupením, které bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2023). Přes výzvu žalovaný pohledávku v žalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2024).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o.z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované částky, zákonných úroků z prodlení a části smluvních úroků důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení části smluvního úroku z jistiny úvěru za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tj. od 5. 4. 2022) do zaplacení, a to ve výši rozdílu mezi účastníky sjednaným smluvním úrokem a úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. 18 – 11,75 = 6,25 %), neboť úvěr byl žalovanému poskytnut jako spotřebiteli a žalobkyně má proto za uvedené období nárok pouze na úrok v zákonem stanovené výši. Soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou částečně zamítl. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná jen ohledně části požadovaného příslušenství, a proto ji náleží plná náhrada v řízení účelně vynaložených nákladů a daně z přidaného hodnoty, neboť její zástupce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 1 430 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 378 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 3 608 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).9. Soud ve výroku IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku, který podle položky 1, bodu 1., písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 1 637 Kč, přičemž žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 430 Kč.