5 C 266/2024-31 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy č. 2279602, kterou uzavřela dne 6. 9. 2021 s žalobkyní a na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále uvedla, že na základě citované smlouvy a následného dodatku č. 1 k rámcové smlouvě uzavřeného dne 6. 9. 2021 bylo žalované umožněno čerpat kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalované č. , č. účtu, až do výše povoleného limitu 50 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou obchodní podmínky, jejichž porušením byl žalované kontokorent zablokován a nemohla jej dále čerpat. V souladu se smlouvou žalobkyně dne 1. 12. 2021 dluh zesplatnila. Žalovaná ani přes výzvy na svůj dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v článku 18 odst. 2 a článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky.4. Účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřili, a proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:6. Žalobkyně sjednala s žalovanou dne 6. 9. 2021 rámcovou smlouvu č. 2279602, na základě které byl žalované zřízen běžný účet (prokázáno smlouvou ze dne 6. 9. 2021). Dne 6. 9. 2021 žalobkyně s žalovanou sjednaly k této smlouvě Dodatek č. 1, v rámci kterého sjednaly možnost žalované čerpat prostředky ze svého běžného účtu až do záporného zůstatku ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaná musí kontokorent splatit vždy do jednoho roku od jakéhokoliv čerpání, kterým se z kladných částek dostane do minusu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně (prokázáno dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě číslo 2279602). Žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dne 1. 12. 2021 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru; žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněním, že v opačném případě se bude žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno dopisem ze dne 1. 12. 2021 včetně podacího archu).7. Po právní stránce soud postupoval dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. Dluh žalované z úvěru se stal v souladu se smlouvou splatným, čímž žalované vznikla povinnost na navrácení dosud nesplacené jistiny a sjednaného úroku. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. dle hlediska úspěchu ve věci a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 047 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v uvedené výši, přičemž sama žalobkyně na náhradě nákladů řízení více nepožadovala.