5 C 466/2023-69 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 21. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 2. 3. 2020 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, podle které zřídila žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . K účtu byla vydána žalovanému platební karta. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky banky. Žalovaný se zavázal platit bance poplatky dle sazebníku a udržovat na účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný se na účtu dostal do nepovoleného debetu, který přes upomínky nevyrovnal. , právnická osoba, podle smluvních ujednání od smlouvy odstoupila a pohledávku zesplatnila ke dni 1. 6. 2021. Následujícím dnem tak mohlo být právo uplatněno poprvé u soudu a počala běžet tříletá promlčecí doba. Promlčení pohledávky by tak nastalo nejdříve dne 2. 6. 2024. , právnická osoba, následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný dosud dluží částku 45 443,04 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, přičemž za situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR (v obvodu zdejšího soudu) se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobkyni jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.3. Opatrovnice žalovaného ve vyjádření k žalobě uplatnila námitku promlčení s tím, že žalovaný uskutečnil poslední platební transakci na svém účtu dne 7. 3. 2020. Žalobkyně poprvé vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 15. 5. 2020 s tím, že dluh je již po splatnosti. Žalobní návrh byl podán v prosinci 2023, tedy až po uplynutí zákonné promlčecí doby. Žalovaný je slabší smluvní stranou, a proto promlčecí dobu nelze ujednat v jeho neprospěch, neboť jakožto slabší smluvní strana neměl reálný vliv na podobu smlouvy a obchodních podmínek. Opatrovnice dále uvedla, že žalobkyně neúměrně navýšila dluh tím, že ve svůj prospěch nechala debetní zůstatek úročit až do 31. 5. 2021 a až poté ukončila smluvní vztah se žalovaným. Úrok z debetního zůstatku byl přitom žalobkyní uplatňován v každém měsíci dvakrát ze stejné částky a za stejné období. S ohledem na uvedené navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalobkyně, která požádala o případné odročení jednání, shledal-li by soud, že jí tvrzené a dokládané skutečnosti jsou nedostatečné pro to, aby mohlo být žalobě v celém rozsahu vyhověno. Soud této žádosti nevyhověl z důvodů uvedených níže.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Společnost , právnická osoba, ., a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle které uvedená bankovní společnost zřídila žalovanému běžný účet č. , č. účtu, a vydala žalovanému platební kartu. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky banky, produktové podmínky a sazebník. Podle čl. 9.1 obchodních podmínek se žalovaný zavázal na účtu zabezpečit včas a v dostatečné výši peněžní prostředky k úhradě svých dluhů. Podle čl. 9.2 obchodních podmínek banka je oprávněna k úhradě splatných dluhů klienta vůči bance bez dalšího odepsat z klientova účtu příslušné částky. Pokud banka vede klientovi více účtů, může takto odepsat příslušné částky a provést zúčtování na kterémkoli z jeho účtů nebo na více účtech, ať už jsou vedeny pro soukromé nebo podnikatelské účely. V případě, že disponibilní peněžní prostředky nepostačují k úhradě pohledávek banky za klientem v plné výši, může banka zúčtovat rozdíl mezi výší disponibilních peněžních prostředků a výší pohledávek banky na vrub účtu klienta s tím, že klient je povinen tento debetní zůstatek, tj. částku nekrytou vkladem na účtu, okamžitě uhradit. , právnická osoba, bude klienta písemně informovat, k úhradě kterých pohledávek a v jaké výši byly příslušné částky odepsány, a o případném debetním zůstatku (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování bankovních služeb ze dne 2. 3. 2020 včetně obecných obchodních podmínek, produktových podmínek a sazebníku). Žalovaný se platebními transakcemi uskutečněnými dne 5. 3. 2020 dostal na účtu do nepovoleného záporného (debetního) zůstatku ve výši 34 900 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného). Dopisem ze dne 15. 5. 2020 banka žalovaného měla upozornit na nepovolený debetní zůstatek na jeho účtu ve výši 37 489,88 Kč a žádala jej o neprodlenou úhradu, přičemž následně dopisem ze dne 22. 6. 2020 žalovaného měla upozornit na evidovaný dluh v částce 38 974,91 Kč a opětovně jej vyzývala k úhradě dlužné částky (prokázáno upomínkami ze dne 15. 5. 2020 a 22. 6. 2020). Dopisem ze dne 11. 5. 2021 banka žalovanému oznámila, že ke dni 1. 6. 2021 odstupuje od uzavřené smlouvy, přičemž jej opětovně vyzvala k zaplacení dlužné částky (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 11. 5. 2021 včetně podacího archu). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, které mělo být žalovanému písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 včetně příloh a seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2023). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že v opačném případě se svého nároku bude domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2023 včetně podacího lístku).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebite