5 C 481/2023-53 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se návrhem domáhala určení výživného mezi nerozvedenými manželi s odůvodněním, že manželství mezi účastníky, kteří jsou oba státními občany státu , Anonymizováno, , bylo uzavřeno dne 27. 9. 2016. Účastníkům se dne 14. 4. 2014 narodila dcera. Od roku 2016 účastníci žili na shora uvedené adrese, přičemž domácnost byla uspořádána tak, že žalovaný se staral o zajištění příjmů a žalobkyně pečovala o nezletilou a domácnost. V říjnu 2023 se žalovaný odstěhoval ze společné domácnosti účastníků, čímž přestal rodině poskytovat jakékoliv finanční zajištění, neboť o zajištění příjmů rodiny se doposud na základě dohody účastníků staral právě výlučně žalovaný. Zároveň znemožnil žalobkyni přístup ke svému bankovnímu kontu. Ačkoliv stále žalovaný hradí měsíční splátky hypotéky ve výši 36 500 Kč a měsíční zálohy na energie ve výši 20 570 Kč, neposkytuje žádné prostředky na běžný chod domácnosti a společnou dceru účastníků. Žalobkyně již byla nucena po odchodu manžela z domácnosti prodat své některé věci k zajištění obživy a nezbytných potřeb domácnosti. Ačkoliv se žalobkyně snaží najít si zaměstnání, je vlivem svých vážných zdravotních potíží po těžkém úrazu značně znevýhodněna. Žalobkyně očekávala, že pokud se jí nepodaří najít si práci, nebude schopna pokrýt náklady na domácnost a péči o nezletilou dceru a zajistit si stejnou hmotnou a kulturní úroveň se žalovaným. Podle informací žalobkyně činí čistý měsíční příjem žalovaného minimálně 1 844 000 Kč ročně, tj. 153 666 Kč měsíčně. Žalobou proto navrhla, aby byl žalovaný povinen hradit žalobkyni výživné ve výši 35 000 Kč měsíčně.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy oba účastníci řízení jsou cizími státními příslušníky (státní občané , Anonymizováno, ), přičemž na základě článku 3 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, dospěl k závěru, že je příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má poslední známé bydliště na území České republiky. Rozhodným právem je pak v souladu s článkem 15 nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ve spojení s článkem 3 protokolu o právu rozhodném pro vyživovací povinnost Rozhodnutí rady ze dne 30. listopadu 2009, o uzavření Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím (2009/941/ES), právo české s ohledem na tu rozhodnou skutečnost, že žalobkyně má místo obvyklého pobytu na území České republiky.4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří svou neúčast při soudním jednání ani neomluvili.5. Soud provedl důkazy listinami, které žalobkyně předložila k prokázání svých tvrzení, z nichž zjistil následující skutečnosti a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. i dílčí skutkový stav:6. Manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne 27. 9. 2016 před Úřadem městské části , adresa, (prokázáno oddacím listem). Účastníkům se dne 14. 4. 2014 narodila dcera , Jméno zainteresované osoby 0/0, (prokázáno rodným listem včetně překladu). Žalovaný měl za kalendářní rok 2022 základ daně ve výši 2 055 431 Kč, který po snížení o nezdanitelnou část základu daně a položky odčitatelné od základu daně činil 1 844 000 Kč (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za rok 2022). Žalobkyně podstoupila ve dnech 16. 6. 2023 a 7. 8. 2023 v , právnická osoba, na radiodiagnostické oddělení vyšetření páteře (prokázáno lékařskými zprávami).7. Podle § 697 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte a rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.8. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.10. Manželé mají vůči sobě rovné povinnosti a rovná práva (srovnej § 687 odst. 1 o.z.), což je východiskem i pro posouzení jejich vzájemné vyživovací povinnosti. Odrazem rovného právního postavení muže a ženy v manželství je to, že právo na výživné má kterýkoli z manželů. O tom svědčí též konkretizace vzájemných práv a povinností manželů; když vedle vzájemné úcty je povinností manželů vést společný život, zachovávat věrnost a respekt k důstojnosti toho druhého, poskytnout si zároveň vzájemnou podporu (tj. momenty morální, citové, ale i finanční), udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti (srovnej § 687 odst. 2 o.z.). Vyživovací povinnost mezi manželi vzniká ex lege uzavřením manželství a trvá po celou dobu jeho existence.11. Není-li mezi manželi dobrovolně plněno (buď vůbec, či v rozsahu, který je nedostatečný) a jsou-li pro to splněny další předpoklady, může o přiznání práva na výživné a konkrétním rozsahu vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodnout soud, a to na návrh potřebného manžela. Řízení o výživném mezi manželi je řízením sporným. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní a korelující břemena v tomto řízení tak nese primárně žalobce; právě potřebný manžel musí tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně hmotné a kulturní úrovně obou manželů, včetně vyčíslení požadované částky výživného, a zároveň též označit důkazy, které mají být v této souvislosti provedeny.12. V řízení přitom byly tvrzeny pouze některé rozhodující skutečnosti, nadto tyto nebyly v celém svém rozsahu prokázány. Takřka jedinými relevantními zjištěními plynoucími z provedeného dokazování v projednávané věci jsou ty skutečnosti, že účastníci jsou manželé a žalovaný měl za kalendářní rok 2022 hrubý příjem ve výši přibližně 2 000 000 Kč. K důkazu provedené lékařské zprávy, ačkoliv nasvědčují tomu, že žalobkyně zřejmě dlouhodoběji trpí zdravotními potížemi, neprokazují, že žalobkyně není schopna se ze zdravotních důvodů sama živit. Dále nebylo žalobkyní ničeho tvrzeno a prokázáno (minimálně) k výši jejích měsíčních nákladů, přičemž kromě poukazování na (již neaktuální) příjmy manžela netvrdila ničeho o jeho současné hmotné a kulturní úrovni. Soud má proto k dispozici jen kusé informace (a to i bez jejich případného prokázání) o majetkových poměrech obou účastníků včetně jejich vzájemného vztahu. Na tomto místě je pak nutno dodat, že pokud žalobkyně v rámci podaného návrhu poukazovala dále na skutečnost, že účastníci mají společnou nezletilou dceru, na jejíž výživu je žalovaný taktéž povinen přispívat (resp. kalkulovala-li žalobkyně s výdaji na potřeby nezletilé), výdaje nezletilé soud nemohl pro rozhodování v projednávané věci vzít v potaz, neboť v tomto řízení rozhoduje výlučně o výživném mezi manželi. Domáhá-li se žalobkyně příspěvku na výživném pro nezletilou dceru, je povinna učinit tak samostatným návrhem, který bude projednán v opatrovnickém řízení.13. Soud ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o příjmech, výdajích a komplexně majetkových poměrech účastníků (minimálně ve vztahu ke své osobě). Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně z jednání soudu ani neomluvila, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a o.s.ř.14. Za dané situace tak soud při absenci bližších zjištění ohledně majetkových a dalších poměrů obou účastníků nemohl posoudit důvodnost žalobou uplatněného návrhu žalobkyně na stanovení výživného, a proto žalobu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na (ne)úspěch ve věci. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalovaný po celou dobu řízení zůstal nečinný a žádné náklady mu v průběhu řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný