8 C 316/2023-79 — Okresní soud v Kutné Hoře

Účastník na straně žalující (dále jen „žalobce“) se domáhal zaplacení částky 51 156 Kč s příslušenstvím, což odůvodnil tím, že účastník na straně žalované (dále jen „žalovaný“) neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru.Žalovaný na svoji obranu uvedl, že smlouva o úvěru je neplatná, žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, odměna za poskytnutí úvěru je v rozporu s dobrými mravy, úroková sazba je nepřiměřená.Z původního věřitele (, právnická osoba, .) byla pohledávka postoupena na žalobce.V rozsahu zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno (výrok II.).Z příloh žaloby (zejm. ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ), jakož i z tvrzení žalobce, jemuž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný žalobci dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky ve výši 51 156 Kč (jistina 21 483,67 Kč, poplatky 10 417,62 Kč + 1 984,43 Kč + 3 843,79 Kč, smluvní pokuta 11 500 Kč, úrok 1 926,49 Kč).Soud shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Žalovaný se smluvně zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svému závazku však v částce 51 156 Kč nedostál. Žalobci tedy vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku. V souladu se smluvním ujednáním je úvěr úročen úrokovou sazbou 15 % ročně.Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobci tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.Prodlením žalovaného vzniklo žalobci v souladu se smluvním ujednáním právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč.Dle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.Soud připomíná, že ochrana autonomie vůle nemůže být absolutní tam, kde existuje jiné základní právo jednotlivce nebo ústavní princip či jiný ústavně aprobovaný veřejný zájem, které jsou způsobilé autonomii vůle proporcionálně omezit. Tímto jiným principem je zásadní ochrana té osoby, která činila právní úkon (jednání) s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav. Ten, kdo vyvolal určité jednání, se nesmí ex post dovolávat vad jednotlivých úkonů, které sám způsobil (srov. II. ÚS 3/06).Soud k námitce žalovaného zkoumal, zda žalobce (poskytovatel, věřitel) dostatečně posoudil před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel v takovém případě může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (srov. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Po vyhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce (poskytovatel) poskytl žalovanému (spotřebiteli) spotřebitelský úvěr v souladu s příslušným výše citovaným ustanovením.Poplatky za správu úvěru jsou považovány za cenu plnění a nevztahuje se na ujednání o nich požadavek přiměřenosti uvedený v § 1813 o. z., pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (srov. 32 Cdo 156/2017, Cpjn 2023/2013). V projednávané věci jejich výše činila 17 542 Kč a informace o nich byla spotřebiteli jasně a srozumitelně poskytnuta na první straně smlouvy o úvěru. Sjednané poplatky byly nižší než poskytnutá úvěrová jistina a současně jejich výše nedosahovala ani 50 % průměrné hrubé měsíční mzdy v roce vzniku smluvního vztahu.Pokud jde o úrokovou sazbu úroku z úvěru ve výši 15 % ročně, ta nepřekračuje maximální hodnoty sazeb, za které banky poskytovaly korunové úvěry domácnostem v ČR v období vzniku smluvního vztahu.Smluvní pokuta byla uplatněna v zákonné výši (do limitu 50 % z jistiny), nelze tak hovořit o její nepřiměřenosti.Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byla mu proto přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 23 211,62 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří soudní poplatek 2 010 Kč, odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 15 700 Kč (5 x 3 140 Kč), paušální částka náhrady hotových výdajů 1 500 Kč (5 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, NZČ 200 Kč, cestovné 122 Kč, DPH 21%. Nepatrný procesní úspěch žalovaného (v rozsahu cca 2 %) soud zohlednil tím, že žalobkyni nepřiznal žádnou náhradu nákladů za podání ze dne 8. 1. 2024 a ze dne 5. 2. 2024.Současně soud rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku, když poplatková povinnost z tarifní hodnoty 50 229,51 Kč činila 2 010 Kč, zatímco na poplatku bylo zaplaceno 2 087 Kč. O tom bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením (§ 166 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.), jehož text je obsažen v písemném vyhotovením rozsudku.