4 C 286/2025-24 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Předmětem řízení byl nárok, kterým se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 15 221 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% z částky 12 004 Kč od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ( dále jen právní předchůdkyně ) s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 14 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou představující úrok za poskytnutí úvěru. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím registrace žalovaného na stránkách , web, , kde se žalovaný nejdříve zaregistroval, uvedl své telefonní číslo , tel. číslo, email, poté žalovaný svou identitu potvrdil verifikačním kódem ve formě SMS. Dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Žalobkyně uvedla, že celkem žalovaný uhradil na závazek 4 633 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav:4. Ze smlouvy ze dne , datum, a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně předložila dokument s názvem Smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, . Dokument, vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně a obsahující jméno žalovaného s informací, že jej žalovaný podepsal pomocí specifického kódu, který není v listině uveden, pouze informace o tom, že obsahuje informace o poskytnutém spotřebitelském, neúčelovém revolvingovém úvěru s následujícími vlastnostmi: jistinou 14 000 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 80% ročně, RPSN celkem 117,10 % s tím, že výše splátky bude každý měsíc jiná dle výše nesplacené jistiny.5. Z potvrzení o odeslání částky 14 000 Kč soud zjistil, že dne , datum, zaslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 14 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno , Jméno žalovaného, .6. Ze sdělení ČSOB ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne , datum, byla na účet připsána platba 14 000 Kč s poznámkou „půjčka od , právnická osoba, “.7. Z upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že došlo k zesplatnění závazku právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ihned zaplatil. Z upomínky nevyplynulo, zda byla odeslána.8. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne , datum, zaslala právní předchůdkyně žalovanému dopis oznamující postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávky se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni soubor pohledávek a že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným.9. Z dokladu o odeslání zásilky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně zaslala toho dne žalovanému doporučenou zásilku.10. Soud posoudil věc po stránce právní následovně:11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.13. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako „Smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, “ ze dne , datum, podepsal minimálně ve znění v jakém je soudu předkládána. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7). Samotné přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (dále jen „eIDAS“) ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem. Takový podpis však k podepsání písemnosti nebyl použit. Použití jiné formy elektronického podpisu pak soud hodnotí s přihlédnutím k ustanovení § 562 o.z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle soudu však žalobkyně neprokázala, že by písemnost byla podepsána způsobem, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, tedy že by osoba podávající žádost prostřednictvím internetových stránek, kdy smlouva je uzavřena, když si ji zákazník na stránkách , web, zobrazí, souhlasil se zněním smlouvy v podobě, jaká je soudu předkládána. Dále nebylo prokázáno, že osobou, která vyplnila žádost přes internetové stránky, byla osoba žalovaného. Soud nemohl žalobkyni při jednání poučit o potřebě doplnění skutkových tvrzení a důkazů k těmto skutečnostem, neboť se žalobkyně k jednání nedostavila. Jelikož však bylo prokázáno zaslání 14 000 Kč na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku 4 633 Kč. Bezdůvodné obohacení tedy ke dni soudního rozhodnutí činí 9 377 Kč. Jelikož žalobkyně tvrdila, že žalovaný tuto částku uhradil, byla tato částka odečtena od částky poskytnuté. Žalovanému tedy zbývá k zaplacení částka 9 377 Kč, kdy úrok z prodlení byl stanoven ode dne vyhlášení rozsudku, tedy , datum, , ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, jelikož nebylo v řízení žalobkyní prokázáno určení jiné splatnosti bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části včetně příslušenství soud žalobu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 606,68 Kč, přičemž tato částka představuje 23,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 221 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.15. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.