8 C 267/2025-178 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků uvedených ve výroku I. rozsudku (dále jen „předmětné pozemky“). Žalobce je od roku 1997 vlastníkem pozemku parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č.p. , hodnota, a dále pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, vše k. ú. , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . (dále jen “nemovitosti žalobce“). Uvedený rodinný dům č.p. , hodnota, , který vlastní žalobce, byl postaven již v roce 1927 a předmětné pozemky k němu funkčně a fakticky přiléhají. Předmětné pozemky tvoří s rodinným domem a dalšími pozemky ve vlastnictví žalobce ucelený a souvisle užívaný celek, který byl historicky nepřetržitě obhospodařován vlastníky těchto nemovitostí, a od roku 1997 výhradně žalobcem. Když žalobce nabyl nemovitosti žalobce, byl ze strany předchozího vlastníka ujištěn, že zahradu k rodinnému domu tvoří souvislý prostor ohraničený z jedné strany korytem pro odvádění dešťové vody a z protější strany plotem, který patří sousedům žalobce (manželům , jméno FO, ). Historicky byla celá tato souvislá plocha ve svahu nad rodinným domem nepřetržitě obdělávána a udržována majiteli rodinného domu č.p. , hodnota, , na což žalobce po koupi nemovitostí v roce 1997 navázal, a to v dobré víře, že předmětné pozemky jsou součástí jeho vlastnictví. Pozemky nejsou odděleny žádnou přírodní hranicí. Skutečnost, že jsou předmětné pozemky v katastru nemovitostí formálně zapsány jako majetek státu, vyšla najevo až v červnu 2024, a to při místním šetření pracovnic katastrálního úřadu, které bylo prováděno v rámci digitalizace katastrálních map. V daném případě nelze docílit obnovení souladu mezi faktickým a právním stavem jinak než vydáním určovacího rozsudku o tom, že vlastníkem předmětných pozemků je žalobce. Naléhavý právní zájem je tak zjevně dán.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že v daném případě není naplněna podmínka držby předmětných pozemků žalobcem po dobu minimálně 20 let. Předmětné pozemky nejsou oploceny a jsou tedy volně přístupné a netvoří jeden uzavřený funkční celek s nemovitostmi žalobce. Není tedy zřejmé, jakým způsobem měla být ohraničena údajná držba žalobce. Je dán nepoctivý úmysl žalobce, neboť oddělenost pozemků je patrná z katastrální mapy. Pokud žalobcovy pozemky nebyly oploceny a neměly v terénu zřetelně vyznačeny hranice, měl si žalobce při zakoupení ověřit hranice z katastrální mapy. Žalobce neměl žádný rozumný důvod domnívat se, že zakoupil i předmětné pozemky. Žalobce projevil o předmětné pozemky zájem v srpnu 2024, když žádostí ze dne 15. 8. 2024 požádal žalovaného o prodej předmětných pozemků. V žádosti podrobně uvedl důvody, proč má o předmětné pozemky zájem, mj. uvedl, že předmětné pozemky užívá a potřebuje k přístupu k nemovitostem žalobce a k plánované rekonstrukci (expanzi) stavby. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že předmětné pozemky užívá a měl o ně zájem, uzavřeli žalobce a žalovaný dne 8. 10. 2024 nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání předmětných pozemků žalobcem. Dopisem žalovaného ze dne 3. 6. 2025 byl žalobce informován o kupní ceně předmětných pozemků ve výši 523 000 Kč. Po zjištění hodnoty předmětných pozemků začal žalobce namítat vydržení vlastnického práva. Tento obrat v náhledu na věc byl žalovanému sdělen dopisem ze dne 3. 7. 2025, v němž žalobce namítl vydržení předmětných pozemků. Nutno podotknout, že až do 3. 7. 2025 se žalobce vůbec nechoval jako vlastník předmětných pozemků a žádným způsobem nesporoval vlastnictví státu. Na základě výše uvedených skutečností, má žalovaný za to, že jednání žalobce lze kvalifikovat jako účelové zneužívání institutu vydržení, které by nemělo požívat právní ochrany.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Nemovitosti žalobce nabyl žalobce na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , a to společně se svojí tehdejší manželkou. Nemovitosti žalobce mají celkovou výměru 1052 m2 (prokázáno kupní smlouvou na č. l. 4-5). Žalobce do svého výlučného vlastnictví nabyl nemovitosti žalobce na základě usnesení soudu o vypořádání SJM a o dědictví vydaném Obvodním soudem pro Prahu 4 dne , datum, , č. j. , č. j., (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 6).5. Jako vlastník předmětných pozemků byl ke dni 10. 9. 2025 v katastru nemovitostí evidován žalovaný. Předmětné pozemky mají celkovou výměru 1032 m2 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na č. l. 7-9).6. Žalovaný ke dni 5. 11. 2001 zahrnul předmětné pozemky (resp. všechny pozemky na LV , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, ) do ohlášení týkajícího se změny práva hospodaření (prokázáno ohlášením ze dne 5. 11. 2001 na č. l. 95-96). Žalobce dne 13. 8. 2004 písemně oznámil starostovi rozebrání staré podpěrné zdi, která udržovala část svahu nad pozemkem č. , hodnota, . V oznámení žalobce uvedl, že je vlastníkem nemovitostí žalobce. Žalobce naopak v oznámení neuvedl, že by byl vlastníkem předmětných pozemků (prokázáno oznámením na č. l. 146-147). Žalovaný z předmětných pozemků odváděl mezi lety 2002-2025 daň z nemovitých věcí (prokázáno sdělením na č. l. 100, zprávou Finančního úřadu na č. l. 137). Žalobce v přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2025 předmětné pozemky neuvedl, naopak uvedl pouze nemovitosti žalobce (prokázáno přiznáním k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2025 na č. l. 132-135). Mezi předmětnými pozemky a nemovitostmi žalobce v současné době není plot (prokázáno fotografiemi na č. l. 113-116). Z projektu vodovodní přípojky na č. l. 139-143 má soud za prokázané, že žalobce byl s tímto projektem ze dne 20. 7. 2011, jakož i s přiloženou katastrální mapou a geodetickým zaměřením, seznámen. Na přiložené katastrální mapě jsou jednoznačně uvedeny a odděleny nemovitosti žalobce, včetně parcelních čísel, jakož i předmětné nemovitosti, včetně parcelních čísel.7. Z výslechu , jméno FO, , syna žalobce, soud zjistil, že svědek vypověděl, že rodiče svědka koupili chalupu v roce 1997. Svědek uvedl, že od zakoupení chalupy tam jezdil sekat zahradu, a to na pozemcích parc. č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, . Rovněž na těchto pozemcích sázel stromy. Svědek uvedl, že katastrální mapy pozemků do roku 2024 neviděl.8. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že žalobce s manželkou sekali předmětné pozemky. Předmětné pozemky i nemovitosti žalobce byly v minulosti oploceny jedním dřevěným plotem.9. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce uvedl, že se nikdy nezajímal o grafické znázornění pozemků. Ze strany prodávající a ze strany sousedky paní , jméno FO, bylo žalobci řečeno, že žalobce zakoupil i předmětné nemovitosti. Nikdy nepadlo ani slovo o tom, že by všechny pozemky nepatřily žalobci. Při vyplňování daňového přiznání k dani z nemovitých věcí žalobce vycházel z pozemků uvedených v kupní smlouvě. Žalobci nebylo divné, že zakoupil pozemky o rozloze přibližně 1 000 m2, které měli s předmětnými nemovitostmi dohromady přibližně 2 000 m2, neboť předmětné pozemky a nemovitosti žalobce jsou ve svahu, a to působí opticky jinak. Žalobce u výslechu potvrdil, že byl seznámen s projektem vodovodní přípojky ze dne 20. 7. 2011, včetně přiložené katastrální mapy.10. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:12. Podle § 80 o. s. ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.13. Jelikož se žalobce domáhá podanou žalobou určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že ano. Pokud by se žalobcem tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by na žalobce za splnění všech okolností přešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům, avšak bez akceptování tohoto stavu žalovaným by žalovaný byl nadále zapsán jako vlastník tohoto v katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 30 Cdo 3159/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2639/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4641/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4036/2013). Za té situace tedy žalobci na určení jeho vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem (shodně i rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 3 Odo 137/2002 ze dne 29. 4. 2002).14. Podle ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. dále jen („o. z.“