19 C 28/2017-253 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou ze dne 9. dubna 2017 se žalobci domáhali, aby soud určil, že rozhodnutí spoluvlastníků o odměně správkyně ve výši 150 Kč/1 hodinu a rozhodnutí spoluvlastníků o potvrzení , Jméno žalované A, ve funkce správkyně nemají právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků a v případě, že soud dospěje k závěru, že zákonné podmínky pro přijetí těchto rozhodnutí stanovené v ustanovení § 1128 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ), byly splněny, že k jejich porušení nedošlo, pak nechť in eventum soud zruší rozhodnutí spoluvlastníků o odměně správkyně ve výši 150 Kč/1 hodinu rozhodnutí spoluvlastníků o potvrzení , Jméno žalované A, ve funkci správkyně. Svou žalobu odůvodnili tvrzením že v daném případě žalobci nebyli vůbec vyrozuměni o potřebě rozhodnout nejen o „odměně správkyně“, ale ani o „potvrzení , Jméno žalované A, ve funkci správkyně“ – popř. ani o „volbě správce či správkyně společné věci“ (ve smyslu ustanovení § 1134 NOZ), přičemž v případě rozhodování o odměně správce či volbě správce se zcela jistě nejedná a nejednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě, za této situace obě shora citovaná rozhodnutí (přijatá hlasováním dne 13. 3. 2017) nemohou mít právní účinky ve smyslu ustanovení § 1128 odst. 2 věta první NOZ pro žádného ze spoluvlastníků. Pokud totiž ustanovení § 1128 odst. 2 věta první NOZ stanoví, že rozhodnutí „má právní účinky pro všechny spoluvlastníky“ pouze za splnění v zákoně stanovené podmínky („pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout“), pak při nesplnění této podmínky nelze jinak, nežli dospět k závěru, že rozhodnutí nemá právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků. Právní zástupce žalobců již od roku 2015 jednal se žalovanými o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to dohodou, přičemž předložil žalovaným celou řadu písemných návrhů na vypořádání spoluvlastnictví, když současně žádal o stanovení termínu osobního projednání předmětné záležitosti za účasti všech spoluvlastníků. Ze strany žalovaných bylo ohledně termínu „osobního projednání“ reagováno až podáním ze dne 20. 2. 2017, jímž jejich právní zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátka, za účelem projednání ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, navrhla osobní schůzku v její advokátní kanceláři dne 13. 3. 2017 ve 14.00 hodin. Na této osobní schůzce dne 13. 3. 2017 tedy mělo být jednáno toliko ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, kdy předmětem měla být pouze jednání za účelem dosažení dohody spoluvlastníků o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem. Rozhodně jejím předmětem nebyla a ani nemohla být „odměna správkyně“ či „volba správkyně“ (správce společné věci), neboť byla svolána za zcela jiným účelem. V této souvislosti poukazovali žalobci na to, že dle ustanovení § 1128 odst. 2 věta první NOZ by pro závěr, že „rozhodnutí nemá právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků“ stačilo nedodržení podmínky, totiž „vyrozumění o potřebě rozhodnout“ i jen vůči jednomu ze spoluvlastníků. Žalobci přitom tvrdí a zároveň prokazují, že zákonná podmínka nebyla dodržena ani vůči jednomu ze žalobců, ani jeden za žalobců nebyl vyrozuměn o tom, že dne 13. 3. 2017 bude rozhodováno o „odměně správkyně“ a ani o tom, že téhož dne bude rozhodováno „o potvrzení , Jméno žalované A, ve funkci správkyně“, popř. „o volbě správkyně/správce společné věci“. Žalobci přitom mají za to, že tato podmínka, totiž vyrozumění o potřebě rozhodnout „o odměně správkyně“ a „o potvrzení správkyně v její funkci, popř. „o volbě správkyně“, nebyla dodržena vůči žádnému ze spoluvlastníků. Proto obě shora citovaná rozhodnutí (jak „o odměně“, tak „o potvrzení ve funkci správkyně“) nemohou mít, resp. nemají právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků, a to za použití ust. § 1128 odst. 2, věta první NOZ. Z důvodu právní jistoty žalobci upozorňovali, že v dané věci nejde o případ předvídaný (upravený) ve větě druhé ustanovení § 1128 odst. 2 NOZ, neboť v případě předmětného „hlasování“ tedy obou rozhodnutí přijatých hlasováním na schůzce všech spoluvlastníků dne 13. 3. 2017, nejde o případ „opominutého spoluvlastníka“ při rozhodování, o takový případ by šlo tehdy, pokud by takovému hlasování (rozhodování) nebyl vůbec přítomen (byl by proto opominut). Protože oba žalobci byli tomuto rozhodování (tj. hlasování dne 13. 3. 2017) přítomni, osobně, či v zastoupení, avšak nebyli (předem) vyrozuměni o tom, že se bude přijímat rozhodnutí právě o „odměně správkyně“ či o „volbě správkyně“, pak jde o určení právní neúčinnosti obou předmětných rozhodnutí dle věty první ustanovení § 1128 odst. 2 NOZ pro všechny spoluvlastníky a nikoli o určení právní neúčinnosti těchto rozhodnutí vůči oběma žalobcům dle věty druhé ustanovení § 1128 ost. 2 NOZ (neboť se v jejich případě nejedná o opominuté spoluvlastníky). Dále žalobci poukazovali na tu skutečnost, že pokud soud dospěje k závěru, že všichni spoluvlastníci byli řádně vyrozuměni o potřebě rozhodnout (jak ukládá, co by zákonnou podmínku – zákonný předpoklad právní účinnosti rozhodnutí pro všechny spoluvlastníky) jak „o odměně správkyně“, tak „o potvrzení , Jméno žalované A, ve funkci správkyně ve smyslu § 1134 NOZ“, pak se žalobci dovolávají toho, aby soud obě předmětná rozhodnutí, přijatá hlasováním na jednání spoluvlastníků dne 13. 3. 2017 zrušil, a to jak dle ustanovení § 1139 odst. 2, za použití odst. 1 citovaného ustanovení NOZ, tak dle ustanovení § 1130 NOZ. Žalobci proto rovněž poukazovali na to, že z obsahu samotného „zápisu z jednání o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem“ ze dne 13. 3. 2017 není vůbec zřejmé, kdo ze spoluvlastníků hlasoval, resp. jakým způsobem ten který spoluvlastník hlasoval, když u obou, žalobou napadených „rozhodnutí“ přijatých hlasováním, je toliko konstatováno, že „bylo rozhodnuto většinou 2/3 hlasů všech spoluvlastníků“, aniž by však bylo konkrétně specifikováno, jakým způsobem konkrétní osoba hlasovala (zda pro či proti či se zdržela hlasování). Žalobci mají proto za to, že zároveň, vedle shora uvedeného důvodu (§ 1128 odst. 2 věta první NOZ), jsou obě shora citovaná rozhodnutí přijatá hlasováním na jednání spoluvlastníků dne 13. 3. 2017 vadná, není totiž na jisto postaveno, zda bylo dosaženo potřebné většiny, a soud by je proto měl zrušit podle ustanovení § 1139 odst. 2 NOZ, za použití ustanovení § 1139 odst. 1 NOZ. Žalobci jsou přitom toho názoru, že k závěru, že „při rozhodování o společné věci se nedosáhlo potřebné většiny“, a proto soudu nezbývá jinak, nežli obě rozhodnutí přijatá dne 13. 3. 2017 zrušit, lze dospět i na základě výše uvedeného zjištění skutkového stavu, totiž, že „všichni spoluvlastníci nebyli o předmětu rozhodování (hlasování) předem řádně vyrozuměni“, jak ukládá zákon tj. § 1128 odst. 2 věta první NOZ, a pokud tedy nebyli spoluvlastníci řádně vyrozuměni předem (přitom by stačilo nevyrozumění byť i jen jediného spoluvlastníka), pak dle přesvědčení žalobců nelze přijmout ani závěr, že následné rozhodnutí přijaté hlasováním na tomto „nezákonném základě“, splňuje zároveň podmínku „dosažení potřebné většiny“. Žalobci mají za to, že i z tohoto důvodu (nedodržení podmínky dané v ustanovení § 1128 odst. 2 věta první NOZ) takto přijatá rozhodnutí nemohou a nesplňují podmínku dosažení potřebné většiny, když „potřebné většiny“ nebylo dosaženo způsobem souladným se zákonem. V této souvislosti žalobci poukazovali rovněž na tu skutečnost, že v případě rozhodování o věcech týkajících se „správce společné věci“ vůbec nezná (neupravuje) „potvrzení ve funkci správce“ (NOZ upravuje pouze „volbu“ a „odvolání“ správce), a proto i z tohoto důvodu je rozhodnutí, že „, Jméno žalované A, se potvrzuje ve funkci správkyně ve smyslu § 1134 NOZ“ vadné, nemůže požívat právní ochrany, když je nezákonné, a proto by mělo být soudem zrušeno i z tohoto důvodu. Přitom není vůbec jisté, zda , Jméno žalované A, , vzhledem k tomu, že dne 13. 3. 2017 bylo rozhodováno o jejím „potvrzení ve funkci správkyně“, byla řádně a v souladu se zákonem dříve, tzn. před tímto datem (v uplynulém období) zvolena správkyní společné věci řádně, tj. v souladu se zákonem. Žalobci totiž o volbě , Jméno žalované A, do funkce správkyně společné věci nikdy dříve nehlasovali, ani k rozhodnutí o takovém návrhu nebyli nikdy dříve voláni (vyrozuměni) a když se prokázání toto skutečnosti dožadovali na jednání dne 13. 3. 2017, tak jim tato skutečnost, totiž, že , Jméno žalované A, byla řádně zvolenou správkyní společné věci již před datem 13. 3. 2017, prokázána vůbec nebyla. Zároveň však žalobci poukazují rovněž na to, že rozhodnutí, že „správkyni náleží za správu nemovitostí odměna ve výši 150 Kč/hodinu“ je neurčité, neboť není vůbec zřejmé o správu kterých konkrétních nemovitostí se jedná, není vůbec určeno správou kterých konkrétních nemovitostí, jež tvoří společnou věc (ve smyslu ustanovení § 1126 a násl. NOZ), byla správkyně pověřena, které části ze společného celku správkyně „spravovala“ v souladu s ustanovení § 1134-1138