26 C 392/2021-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 33 359,21 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 088,69 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 730,57 Kč a s 20,5% úrokem z částky 18 748,40 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 18 748,40 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a dále se domáhala zaplacení částky 32 263,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 046,12 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 041,55 Kč a s 20,5% úrokem z částky 21 266,80 Kč od 16. 2. 2020 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 21 266,80 Kč od 16. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce. Dne 18. 6. 2015 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku a úroků v celkové výši 16 721 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 613 Kč. Žalovaný však uhradil za dobu do postoupení pohledávky toliko částku 3 361,79 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 20,5 % ročně dle článku 4 smluvních podmínek. Dne 8. 5. 2015 uzavřela tato společnost s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku a úroků v celkové výši 20 902 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 766 Kč. Žalovaný však uhradil za dobu do postoupení pohledávky toliko částku 8 638,21 Kč a po postoupení pohledávky částku 5 000 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 19,7 % ročně dle článku 4 smluvních podmínek. Žalobkyně tvrdila, že poskytovatel zápůjček [právnická osoba] s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry (zápůjčky) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv, které byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Skutečnost, že došlo ke zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, potvrdil i samotný žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 6. 2015 a [číslo] ze dne 8. 5. 2015 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017 včetně podacího lístku ze dne 6. 12. 2017, výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku ze dne 28. 6. 2021, zákaznických karet ze dne 8. 5. 2015 a ze dne 18. 6. 2015 a tabulek umoření. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 5. 2015 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále souhrnný poplatek ve výši 20 902 Kč, tj. celkem 45 902 Kč ve 60 týdenních splátkách po 766 Kč (poslední splátka 708 Kč), přičemž první splátka byla splatná 7. dne od poskytnutí zápůjčky. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 6. 2015 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále souhrnný poplatek ve výši 16 721 Kč, tj. celkem 36 721 Kč v 60 týdenních splátkách po 613 Kč (poslední splátka 554 Kč), přičemž první splátka byla splatná 7. dne od poskytnutí zápůjčky. Ze zákaznické karty ze dne 8. 5. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, u [anonymizována dvě slova] má už sjednanou smlouvu o zápůjčce, je vlastníkem vozu, pracuje jako horník u [právnická osoba], má příjem 25 000 Kč měsíčně, další příjmy v domácnosti činí 4 500 Kč, na bydlení vynakládá 2 000 Kč, na telefon 500 Kč, na splátky půjček 1 500 Kč, na domácnost 2 000 Kč. Žalovaný předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Předložení jiných listin není zaznamenáno, fotokopie předložených listin nejsou připojeny k zákaznické kartě. Ze zákaznické karty ze dne 18. 6. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný zápůjčku hodlá použít na nákup automobilu, je zaměstnán jako horník u [právnická osoba], jeho příjem činí 30 000 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 4 000 Kč, na telefon 300 Kč, na splátky půjček 3 200 Kč, na domácnost 3 100 Kč. Žalovaný předložil stejné listiny jako dne 8. 5. 2015, nad rámec toho i nájemní smlouvu a rozpis SIPO. Předložení dalších listin není v kartě zaznamenáno, fotokopie předložených listin nejsou v zákaznické kartě přiloženy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 11. 2017 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2017, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 6. 12. 2017 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 28. 6. 2021. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným jako absolutně neplatné s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením každé ze smluv právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, kdy se přitom jedná o spotřebitelský úvěr. Povinnosti věřitele bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalovaného, že údaje jím uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Součástí zákaznické karty není doklad o výši příjmu žalovaného ani žádné doklady o výši jeho výdajů na bydlení či domácnost. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není vyjmenován důvod neplatnosti shora uvedený a ani ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. výslovně neuvádí, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Samotné nabytí účinnosti občanským zákoníkem, tj. zákon č. 89/2012 Sb. od 1. 1. 2014 nemůže vést ke změně v zákoně speciálním, tj. k tomu, že by neplatnost smlouvy stanovená v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. se stala neplatností relativní. Soud tedy dospěl k závěru, že obě smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné a uplatněné v tomto řízení nároky, by mohly být částečně posouzeny jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatně uzav